20. listopadu 2016

A S KAPSAMA!

Přeju krásný nedělní podvečer!

Tak jak jsem před třemi týdny psala, že se o mě pokouší ňáký bacil, tak mě dostal. Už jsem druhý týden na neschopence, chrchlám, kudy chodím, dotáhla jsem to až na antibiotika. Týden jsem poctivě ležela v duchnách, bo jsem byla schopná si akorát udělat čaj a obsloužit své fyziologické potřeby. Bolelo mě i mrknout.

Těsně před tím, než to se mnou seklo, jsem stihla dokončit to moje avizované "veledílo". Vloni jsem to okukovala všude po netu a moc se mi ten nápad líbil. Zimních huček ale bylo přehršel, tak na realizaci došlo až letos.

A co že to vlastně je? Jedná se vlastně o šálu, ke které je přiháčkovaná kapuce. Podle mě ryze praktická záležitost, bo když je zima na krček, šálenku pěkně omotáme dokola a je klid. 


Použila jsem starou dobrou českou Ladu Luxus a háček č. 5 na vlnu. Spotřeba to byla teda slušná, jen na tu šálu padlo 15 dkg. 


Lem okolo kapucky jsem vzala vzorem jeden přední reliéfní dlouhý sloupek - jeden zadní reliéfní dlouhý sloupek. Díky tomu kapucka na čele neodstává, naopak se krásně stáhne a pěkně drží.

A na šešulku pěknou bambulinku. Dá se prát, takže v pohodě, ale já jsem pro jistotu k bambulce přišila poutko z kloboukové gumy, zrubu čepičky malý knoflík, očko z gumy protáhla skrz čepku, omotala kolem knoflíku a vystaráno. V případě potřeby můžu bambul kdykoliv sundat a vyšmouchat bokem v ruce.


 A aby tlapky nezábly, uháčkovala jsem na dolní konce šály kapsičky. A jak jinak než se sněhovými vločkami.





Když se to celé složí, je to pěkný balík. Musím to skladovat v šuplíku se svetrama, bo do čepičkového mini šuplíčku se to nevleze ani nehodou.


A takováhle sranda to byla při zkoušce naživo. Myslím, že komentáře netřeba.







Loučím se pohledem na jednu malou vílu, která šálokapuc, jak jsme to spolu pojmenovali, odmítla vydat po dvou týdnech nošení na vyprání. Proto ten kukuč...


Krásný zbytek neděle a brzo zase nashle!

Pa, L.


2. listopadu 2016

VZPOMÍNKA


Děkuji za lidi, kteří mi byli v životě blízcí...
Za ty, kteří se mnou ještě žijí, za ty, kteří mi už odešli...
Děkuji za jejich lásku a péči, za pomocnou ruku, kterou neváhali podat...
Děkuji za ty krásné časy a chvíle, které jsem s nimi mohla prožít...
Babi, dědo, teto, strejdo, švagře, kamarádi, spolužáci...
Vám všem patří moje dnešní tichá vzpomínka, za vás všechny dnes zapaluji toto skromné světýlko... ať vás provází na vaší nekonečné cestě...

30. října 2016

JEDNODUCHÉ BALERINKY

Ahoj, všichni, jak se máte při neděli?

U mě žádná sláva, už několik dní se o mě pokouší jakýsi bacil, usadil se v krku a nehodlá se hnout. Snad se z toho nic nevyklube a bude na něj stačit paralen a teplý čaj s citrónem.

Když jsem háčkovala svoje podkolenky, Meluzínka kolem mě kroužila a žebrala, abych jí ze zbytku vlny, udělala rukavičky bezprsťáčky.

Zbylo  mi jen malé klubíčko, na bezprsťáčky by nestačilo. Ale na jednoduché teplé balerinky ano. A protože Meluzínka ráda lítá po bytě jen v ponožkách, stěžuje si na studené nohy a bačkory jí nic neříkají, byla to jasná volba.


Protože melírované vlny mi zbylo opravdu málo, podrážky jsem musela udělat z jiného zbytku.

A na patu poutko, prej "Abych si je mohla pověsit, ne?" No kdo by ten jednoduchý argument nepochopil, že?


Háčkovala jsem podle jednoduchého návodu na baletní balerínky, který jsem našla přes Pinterest. Trochu jsem se musela poprat s velikostí, ale nakonec se to podařilo. Navíc jsem přidala jednu řadu krátkých sloupků o číslo menším háčkem, aby balerínky pěkně držely na nožičce a neuletěly té naší malé větroplašce při tom jejím poletování z nohou.

Zatímco tu sedím a píšu, moje milovaná Meluzínka mi k čaji s citrónem přichystala občerstvení: sušenkové jednohubky. Normálně jsem musela setřít slzu z oka.


Mějte se zatím moc krásně, díky moc za návštěvu a komentáře (pod minulým příspěvkem se jich sešlo úžasné množství, díky!) a příští zastávka - šála s kapucou a kapsama! Těšte se, bude to fakt veledílo :-).

Pa, L.


25. října 2016

PODKO...PODKO...PODKOLUŠKY!!!

Už jsou konečně na světě. 

Daly mi pořádně zabrat, bo jsem vzory vymýšlela za pochodu. Takže systém dvě řady uháčkuju, tři vypářu :-) znáte to.

První mě tak vyšťavila, že ne a ne se vrhnout na druhou. Musela jsem si dát aspoň týden voraz, abych to vydýchala. Ale jak jsem se přemluvila a vlítla na to, byla ta druhá hotová za necelý víkend.

Nakonec na ně padlo přes dvě a půl klubka Elian Klasik Tapestry, háčkem č. 3. Vlna by asi snesla háček silnejší, ale já se bála, že budou sloupky moc daleko od sebe a páč podkolušky hodlám nosit v zimě do kozaček k leginám nebo punčocháčům, tak aby se mi hned tak neprodřely paty.

To je hned, když se vezme nevhodná příze nebo se háčkuje či plete moc volně. To by se pak jeden vztekl.


Jsou fakt jakože dlouhý až ke kolenům, žádný drobci, budou hřát jak zběsilý.


Vzory jsem používala, jak mě napadlo, šířku jsem si průběžně přizpůsobovala. Mám totiž poctivá selská lýtka, která se hned tak někam nevlezou.


Podkolušky jsem háčkovala od špičky, přidávám vždycky po stranách, ne po celém obvodu, jako např. u čepičky. Základní návod mám z jedné starší Praktické ženy a ten zatím nic nepředčilo. Zjistila jsem, že takto tvarované sedí nejlíp.


Do vzorů jsem musela zamontovat i momentálně svůj nejoblíbenější tzv. krokodýlí vzor. Kdo nezná, jsou to ty obloučky pod horním lemem. Když se háčkují v řadách na sebou, tvoří vzhled krokodýlí kůže, nebo spíš rybích šupin. Ale komu by se líbil název "rybí vzor". No mě teda moc ne. Krokouš je prostě lepší.




No, jak vidíte, seděj jak... pozadí na kbelíček, jak by řekla moje bábuška. Upřímně, ona to říkala kapáček jinak, jadrněji, skorem se to nedá prezentovat :-).

Meluzínka už si objednala taky jeden pár, pochopitelně v mnohem zářivějších barvách. Už se na tu práci docela těším.

Tak co myslíte, povedly se mi?

Mějte se překrásně a užívejte dne!

Pá, L.