9. dubna 2012

Aprílové velikonoce

Tak jestli jsem si myslela, že nám březen předvedl už všechno, co počasí předvést umí, tak jsem se teda dost spletla.

To, co březen předváděl celých 31 dní, předvedl duben v celé své kráse během jedněch velikonoc. Tedy aspoň u nás.

V pátek jsem s radostí naložila maminku (tatínek dojede večer svým přibližovadlem se vším ostatním harampádím, co jsme nepobrali, manža dorazí v neděli), svůj dvoučlenný pytel blech (rozuměj děti) a v našem miniautíčku zn. Opel, model Corsa jsme vyrazili k mým rodičům na chaloupku.

No, chaloupku. Maminčin rodný domeček. Kdysi o dvou místnostech. Po poměrně náročné rekonstrukci, která stála stejně, ne-li víc než stavba nového domku, dnes plus obytné patro se dvěma mansardičkami. Útulné přebývátko. Ač téměř v samém středu nevelkého městečka na Labi, tak šikovně uklizené stranou všeho hluku a provozu v koutě malého stařičkého vnitrobloku podobných domečků s vlastní mininávsičkou.



Ovšem, se vším komfortem rodinného domečku. Teplá vodička z bojlerku, plynové ústřední topeníčko po celém domě, nová kachlová kamínka v obýváku, kompletně vybavené sociální zařízení. No prostě bašta pro pražské rozmazlence, jako jsem já.




S pididvorečkem a minizahrádkou, maminkou v rámci možností pečlivě a milovaně udržovanými. Mám to tam moc ráda.




Posledních několik let tam jezdíváme i na velikonoce. Posedíme u voňavé kávičky a maminčině božském mazanci s příbuznými, kteří bydlí v místě a dojdou na návštěvu, projdem se okolo Labe, proženem kachny a labutě, které neváhají pro kus žvance vylézt až na břeh a žebrat jak lázeňská veverka. O velikonočním pondělku obejdem sousedy, našviháme jim pomlázkou a vykoledujem něco sladkostí, malovaných vajíček a panáků pro zahřátí. Potom sousedi obejdou nás a našvihají zase nám. A pro změnu dostanou něco sladkostí, malovaných vajíček a panáků pro zahřátí. Celkem zaběhlý pořádek.




Letos, aby snad nebyla nuda, nám to ovšem duben řádně ozvláštnil. Vpravdě aprílově. V pátek jsme dojeli za mohutného slejváku, který se cestou několikrát změnil v mírný deštík až bezdeští, aby po pár kilometrech opět propukl v plné síle, až se mi stěrače vařily a stejně nestíhaly.

V noci jsme pokračovali mírným krupobitím a sněžením. A teplotami blížícími se k nule. V sobotu jsme pokračovali mohutnějším sněžením střídaným jasnou oblohou se sluncem, které svítilo, jako kdyby to letos bylo naposled. Potom ovšem následovalo opět krupkobití a slejvák.



 V té sobotní záplavě deště a bláta jsme se vytasili s novými parádními holínkami z H&M (mimochodem, uvnitř jsou také červené, s prďáckými obřími bílými puntíky) a malá je během patnácti minut takhle zřídila. No, aspoň že je ničím neprobodla a to bláto šlo celkem dobře umýt. A taky jsme je v lednu pořídili za neskutečných 150,- při slevě z původních 490,-. No nekupte to, že ano...




Na jarní zahrádce je spousta práce. Musí se minimálně provětrat všechny babiččiny květníky, pořádně je rozházet po zahradě, a ikdyž ještě není co sekat, tak se musí sekačka aspoň pořádně projet. Prý "Co kdyby měla píchlou gumu?". Vzhledem k tomu, že má kolečka bezdušová nenafukovací, neměla...




Večer se začalo nebe trošku "vybírat" a západ slunce vymaloval na obloze nádhernou barevnou přehlídku...

Ovšem v neděli ledový vichr, při kterém mrzly ruce i v rukavicích, slabší povahy vytáhly opět sněhule, silnější povahy lyže a vyrazily do hor. Upřímně jsem litovala nedočkavce, co už přezuli na letní pneu.

Napadlo pár milimetrů sněhu a sněhových krupek, keré ovšem na už roztálé zemi ihned tály. Navečer se opět začalo vyjasňovat, aby nad ránem klesla rtuť teploměru k -7°C. Ale nedělní jasný večer nabídl krásný, ikdyž příšerně studený pohled na první hvězdu.




K obrovské radosti dětí zamrzly přes noc všechny zbylé  kaluže z předešlého dne. Je přece obrovská paráda po nich poskakovat, dokud neprasknou a ony se do ní v kroksách neproboří až po kotníky. Přece si nebudou brát pořádné boty nebo, nedej bůh, holiny. To dělaj jen mastňáci. Pořádný kabrňáci choděj v mrazech pokud možno jen v ponožkách. Anebo rovnou bosi.




Tak jsem si v té zimě aspoň blejskla svojí siluetu na sluníčkem spoře osvícené fasádě.

No, prostě bylo veselo. Cestou domů jsem marně přemýšlela, kdy vlastně ty velikonoce ale byly jiné. Aspoň co se týče počasí. A došla jsem k závěru, že vlastně nikdy. Opravdu si nepamatuju rok, kdy by bylo teplo a svítilo sluníčko. Buď je zima, zataženo, prší anebo nám počasí předvede stejný mazec jako letos.

Upřímně, nejsme na to už vlastně zvyklí? Já myslím, že ano. Ikdyž žehráme, že jsou svátky jara na prd za takového počasí, vlastně v koutku duše víme, že to k nim patří. V tuto roční dobu, kdy se jaro chápe své vlády, ale zima se ještě odmítá jen tak vzdát, to vůbec není nic divného. A komu to vadí, ať se přestěhuje na Bahama. Jen by mě zajímalo, z čeho si tam uplete pomlázku. A kde dostane barevná malovaná vajíčka. Leda od pštrosa.




P.S.: A pokud jde o vlastní velikonoční nadílku, tak do příštích velikonoc rozhodně neuschnu. Dostala jsem napráskáno asi od dvaceti chlapů. A nejvíc chtěli při koledě mašličky na pomlázky, čokoládové figurky a roksová lízátka.

KRÁSNÝ NOVÝ TÝDEN!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!