2. dubna 2012

Březnové ohlédnutí

Mluvit o právě uplynulé zimě jako o zimě zní spíš jako vtip. Špatný vtip. V lednu při teplotách 5°C a víc vyrašilo všechno, co vyrašit mohlo. U rodičů na zahrádce se dokonce na růžích objevila maličká poupátka. No samozřejmě to nemohla přežít. A s nimi to v únorových mrazech nepřežilo skoro nic.

Ale nakonec ta pseudozima odplula a přišel březen. A s ním jaro. Můj měsíc. Nejmilovanější ze všech. Promrzlá zem se začíná ohřívat a nesmělé sluníčko za nosánek vytahuje všechno, co v ní ten letošní zimní blázinec přežilo.

Miluju pozorovat, jak přímo před očima vylézají ze země tulipány, narcisky, sněženky a ostatní jarní drobotina. Ráno mají sotva pár milimetrů a večer už se dají počítat na centimetry.




Letošní březen byl vpravdě aprílový: zažili jsme snad všechny druhy počasí, které se v našich zeměpisných šířkách dají čekat. Počáteční mráz hluboko pod nulou vystřídalo neuvěřitelné skoroléto s teplotami nad 20°C, aby vzápětí přišla ledová sprška nejprve v podobě deště, následovaném kroupami a konečně o minulé sobotní noci zakončené opět menšími či většími přívaly sněhu.



Jistě, na březen asi nic neobvyklého, namítnete. Já teda aspoň doufám, že té horské dráhy už bylo dost, příroda se vyřádila a aspoň do listopadu dá v tomto směru pokoj.

Ovšem pro nás tvořivce to byly ideální časy: o chladných předjarních večerech pod záminkou "Dyk nic nejde dělat, je zima" jsme se zachumlaly do (pokud možno vlastnoručně vyrobených) dek a plédů, za vlahých večerů, kdy se teplota leckdy ještě pohybovala okolo 15°C, naopak vystrkali na zápraží, verandičku či balkonek nějaký ten posez pod opět velmi (ne)průhlednou záminkou "Co budu dělat doma, dyk je tak krááásnej večír", chopili se nějakého toho drátu, jehly, nití, příze atd. atd. a začali tvořit.

Mě učarovaly jarní veselé barvy přízí Kája, Kačenka, Camilla a Batole a pro radost sobě i ostatním jsem konečně uháčkovala nějaké to vajíčko, dceři vysněnou děrovanou čepičku s velkou kytkou a flitry řádně přeplácaným motýlem, dečky a oblečky pro nedonošeňátka do inkubátorů (zásilka nakonec skončila na neonatologii v Ostravě, kde se, jak tajně doufám, bude všechno líbit a hlavně hodit), pár jarních věnečků a hromadu jiných drobností, které by někomu mohly udělat radost. A udělaly...




KRÁSNÝ DUBEN!


2 komentáře:

  1. Lenko,
    to je krásných háčkovaných věciček a ten věneček ten je NEJ :-)
    Já jsem s háčkováním teprve v plenkách a stále se nedaří dle mých představ .
    Čeká mě ještě hodně trpělivosti a sloupků ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za tolik pochvaly :D k háčkování jsem se vrátila před několika lety, kdežto na blogu jsem teprva druhý týden, takže "do zásoby" mám naháčkováno dost a dost :D vydržte, všechny jsme začínaly a ne vždycky to bylo ke koukání, natož podle našich představ. Všechno se naučíte, chce to jen čas a cvičit na jednodušších věcech. Držím palce, ať se dílo daří!

      Vymazat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!