15. dubna 2012

Ouško


Včera jsme prožili výborný zábavný večer. Zcela proti svému zvyku najednou chtěla malá princezna odpoledne spinkat. Usnula v půl čtvrté odpoledne a vzbudila se až po třech hodinách. Usměvavá, vyspinkaná do růžova. Až podezřele.

A taky že ano. Po půl hodině najednou "Mami, mě bolí ouško". Ajajaj. Jako kdybych to netušila. Co teď? Máme doma ještě nějaké kapky? Nemáme, půjčili jsme je nedávno známé, která s dcerkou taky zápasila s ouškem. Jelikož byly na hranici trvanlivosti, nechtěli jsme je zpátky. Jak by se nám teď hodily i ty prošlé...

Dali jsme aspoň studený obklad. Po deseti minutách princenzna zahlásila "Už nebolí!". Fajn. Preventivně jsme kápli čajovníkový olejíček. Po pěti minutách opět "Mamííí, zase to bolí. A moooc!" Přituhuje.

Znovu dáváme studený obklad. Na chvilku je pokoj. Po půl hodince ovšem znovu "Mamííí, bolííí!" No, nedá se svítit, voláme taťkovi na chalupu. Blíží se desátá večerní. Taťka promptně sedá do auta a žene se domů. V půl jedenácté dojíždí, nasedáme k němu a míříme na ORL pohotovost do nemocnice. Máme to naštěstí jen 10 minut jízdy.

Dojedeme a co nevidíme! Před námi holčina cca 7 let, taky ouško. Respektive obě. Za námi vzápětí kluk jen o málo starší než holčina, totéž. A sakra. To skoro vypadá na epidemii. Lékařka je ovšem rychlá a vstřícná, jde to jak na drátku. Za chvíli mocný křik sedmileté holčiny, zřejmě píchli jedno ouško. Po chvilce silnější řev, zjevně píchli i to druhé. Uplakaná vychází z ordinace, utěšovaná maminkou.

Jdem na řadu. Hlásíme povinné údaje a hup do křesla. Nejdříve nebolavé ouško, je v pořádku. Potom bolavé a co myslíte. Je tam. Zánět jak vrata. Stříknout anestezii a pích. Rvačka a řev. Naštěstí jen asi tři vteřiny. Postěžovala si a dost. Prý už nebolí. No tak hurá. Kuk do krku. Hleny jdou zadem z nosu do krku. Ha, tu je zakopaný pes. Rýma není, tudíž nesmrkáme a máme to usazeno uvnitř, proto zánět.

Doporučeno kapat borovou vodu do ouška a kapičky do nosánku, aby se nedostal do druhého ouška. Vycházíme už téměř s úsměvem. Manža mastí do nemocniční nonstop lékárny zakoupit s vysokohorskou přirážkou borovou vodu a pro jistotu ještě jedny nosní kapičky. Plus Sinecod sirup, začínáme kašlat.

Než se v čekárně oblečeme, do ordinace srdatně vchází kluk. Po chvilce řev, jak když vraždí bejka. Za pár vteřin znovu, teď jak když vraždí vagon bejků. No pane jo. Jeden by řekl, že nejvíc budou řádit ti malí. Kluk vychází zdecimovaný lékařským bezprávím, utíká k tatínkovi a náležitě si stěžuje. Jo, hochu, to byl jen začátek. V životě tě čeká bezpráví mnohem víc. Zvykej si.

U domu už malá z auta doslova vyskakuje s úsměvem. Bolest pryč, hurá hurá. Je skoro jedenáct. O tom, že by se šlo spinkat, ovšem ani slyšet. Teď, když začala nejlepší zábava? Noc je ještě mladá, jde se pařit! Houby, koukej mazat do peřin. Nejdu, nedokoukala jsem Alvina a chipmunky! Už skončili, koukej svištět! Nééé! Nakonec se dohadujeme na kompromisu: tatínek se dobrovolně vystěhovává do obýváku na záložní postel a malá se stěhuje vedle mě na jeho místo. Prý ještě pohádku. No tak to teda už ne. Koukej hnípat. Áááá, ještě to zkusí, ale pak zamává, pošle vzduchem pusinku, otočí se na bok a téměř ihned usíná.

Spí jak zabitá celou noc až do čtvrt na osm, v noci ani píp. Blíží se poledne a zatím všechno v pohodě. Juchá a zase dělá hovadinky. Pečlivě kapame do nosu i ucha. Snad budeme mít štěstí a druhé ouško zůstane nepostižené. Uvidíme zítra na kontrole.

Držte nám palce. Další takovou noc už nikdy. Se synem jsem si jich užila nepočítaně. Čtrnáctkrát píchané obě uši během dvou a půl let. Nadvakrát vyndaná nosní mandle. Je mu dvanáct, nedorostla a prý už nedoroste. Tak aspoň něco. Už z toho vyrostl. Hurá. Ale znovu už to zažít nechci.

Ovšem rodič míní, děti mění... Znáte to... Tak nám aspoň držte nějaký ten palec...

HEZKOU NEDĚLI!

**********************************************************

Díky všem za milé a povzbudivé komentáře. Bohužel se moje předtucha potvrdila, malá má virozu, odpoledne začala zvracet a celkem mohutně, ačkoliv už nemá co, stále jí to otáčí téměř na ruby. Píchnuté ouško zlobí a pobolívá, druhé je zatím v poho. Snad mu to vydrží. Hezký večer a ještě jednou díky díky moc!

4 komentáře:

  1. Leni ... doufám, že ouško už bude v pořádku, i mě někdy ještě v mých letech bolí uši ... a to je děs ... a co potom Ti prckové malí ... užije si zbytek neděle v pohodě ... Denisa

    OdpovědětVymazat
  2. Leni, vy jste tedy pařmenky :o) Hlavně, jestli máte to nejhorší za sebou. Nějak jsem nestíhala, vložila si další perfektní návod, s potěšením jsem konstatovala, že to dělám dobře :o)
    Jo a kaluže, tam jsem si hezky zavzpomínala...s manželem jsem si před moc lety slíbili, že necháme děti cákat v kalužích a že nezapomeneme, jak fajn to je...Dodrželi jsme to :o)
    Mějte hezkou neděli, pa Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Leničko...nechci Vám radit, ale myslím, že byste příběhy mohla vydávat knižně. Už dlouho jsem se tak nepobavila, zvláště u řvoucího chlapce jste to pojmenovala velmi trefně... Přeji maličké, aby ji ouško už nebolelo a vy prosím pokračujte v psaní !!! Hezkou neděli Martina

    OdpovědětVymazat
  4. Tak pevně věřím že už má malá po bolestech--chuděrka si užila -- moc sní cítím mě také ted nějak zlobí uši tak vím že to příjemné vůbec ale vůbec není.Je to malá hrdinka :o)

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!