Moje životní háčkované dílo

Konečně hotovo...

Teda ale byla to štrapáce! No bojeďt taky ne, zatím jsem háčkem "vyplodila" jen dva dětské svetříky a to ještě podle naprosto úžasně polopatického a hlavně českého návodu mojí milované šikulky Vendulky M.

Tenhle svetřík jsem našla na stránkách Drops Design a hned mi padl do oka. Původní barvy sice nic moc, ale správná česká žena si umí poradit. Sáhla jsem po své oblíbené Camille, což se nakonec ukázalo být jako ne tak úplně šťastná volba, bo svetr je navzdory děrovanému vzorku poměrně teplý, takže spíš na jaro a podzim či na to pseudoléto, co zrovna teď panuje.

Ono už jen vybrat si barvu mě dalo docela zabrat: stála jsem před skříní na etapy celkem asi dva dny, než jsem se rozhodla pro tuhle nádherně latté kávičkovou. 

Tak když už jsem si KONEČNĚ vybrala barvu, tak zas nebyla v žádném e-shopu za slušnou cen a v takovém množství, jaké jsem potřebovala! Takže jsem na ní musela asi tři týdny čekat, neboť výrobce došel k závěru, že ZROVNA TAHLE barva je momentálně out a tak jí odsunul až na konec svého výrobního programu.

Svetřík se nakonec ukázal být celkem hladovým a spolykal v mojí konfekční velikosti 46 téměř 60 dkg čisté mercerované bavlny...

Protože je Camilla slabší než v návodu použitá příze a ikdyž jsem použila stejný háček č. 3.5, musela jsem po uháčkování skoro celého zadního dílu všechno vypárat, protože to prostě bylo na moje mohutné tělo malý... 

Proto doporučuju pro ty, kdo se do svetru pustí také z Camilly, aby háčkovali podle o číslo většího rozpisu než je jejich vlastní velikost. Aspoň mě to tak vyšlo. A nachlup.

S vlastním návodem to bylo taky vzrůšo, bo je celý v angličtině a Google Translator se při překladu vskutku vyřádil. Smála jsem se tomu překladu asi dvacet minut, fakt to nemělo chybu. Jo, ty háčkovací zkratky dovedou v exaktním počítačovém softwaru hotové divy...

Nakonec jsem to ale všechno po asi dvacaterém přečtení pochopila a zdárně uháčkovala. No, zdárně... naprosto jsem vzdala ujímání dílů po stranách, dělalo mi to zuby a vypadalo to děsně.

Těžce mě ztrestaly rukávy... v pletení je pro mě tvarování rukávové koule už brnkačka, ale v háčkování, řeknu vám, to je teda maso... a doslova... striktně se držíc návodu uháčkovala jsem pinktlich přesnou délku i šířku, abych po našití zjistila, že je to úzký, zato dlouhý skoro až na paty. I vypárala jsem milý rukáv a pečlivě si vše nejdříve změříc, pochopitelně, jsem ho zkrátila. Což se v závěru ukázalo být jako neskonalá pitomost, bo původní délka, která mi při prvním zkoušení sahala až skoro ke koleni, se po sesazení CELÉHO svetru naprosto nepochopitelně zkrátila (jak jinak, že), takže zkrácený rukáv se mi vysoukal vysoko na zápěstí a já vypadala, že se chystám vybírat žumpu.

I zařvala jsem si bezmocí a vzteky nad svou ukvapeností v koutě beze svědků (ikdyž v paneláku, kde se zvuk po železobetonové konstrukci nese jako elektřina po vodiči, lze těžko i v prázdném bytě hovořit o čemkoliv jako o "beze svědků") a jala se tentokrát již nenáviděné rukávy opět prodlužovat. Nemusím snad ani popisovat, jak blízko jsem byla tomu vzít celé to nenáviděné dílo a mrštit jím ze šestého patra pěkně do daleka.

Další komedie nastala při výběru knoflíku: návod velí "urob si sám". Nějak jsem ale už na to samourábání neměla chuť, sílu ani náladu. A taky mi nebylo dost dobře jasné, jak ten samourobený knoflík prorvu některým z otvorů vzoru, jak radí návod. Tak jsem to nechala koňovi.

Taky trochu proto, že jsem disponovala čerstvou zásilkou parádních dřevěných knoflíků všech možných dezénů a velikostí, kterých by bylo vyloženě škoda na ručně háčkovaný svetr nepoužít. Nakonec jsem si z té záplavy, která se mi díky svým rozměrům nevejde už do žádné piksly, kterou vlastním, vybrala tenhle jemný květinkový... a móc se mi tam líbí!

 

Hysterii okolo háčkování ozdobného megavějířkového lemu, kdy jsem nebyla celý večer štonc trefit takové rozpětí obloučků, aby se obloučky nevlnily díky přílišné hustotě ani se nestáčely dovnitř či ven díky naopak přílišné vzdálenosti od sebe, snad ani nebudu líčit. Kdo zažil, popisovat nepotřebuje, kdo nezažil, neuvěří.

 Kapitolou sama pro sebe bylo lemování výstřihu: u toho jsem se fakt vyzuřila do zásoby. Nakonec jsem na rady v návodu zcela rezignovala a udělala si to po svém: přední boční lemy vějířky a zadní část za krkem jen krátké sloupky. Vějířky mi tam trčely jak barokní límec a to se fakt nedalo.

Přes měsíc (na mě NEUVĚŘITELNÁ délka) mi trvalo, než jsem to svoje veledílo dotáhla do zdárného konce. Teprv dneska večer jsem s ním byla natolik spokojená, že jsem ho pověsila na ramínko a do skříně.

Skoro se po tom všem divím, že jsem ho VŮBEC dodělala... slabší povaha už by pravděpodobně podlehla malomyslnosti a láhvi destilátu. 

A jelikož mi už začíná otrnovat, objednala jsem si obratem bambusovou přízi Panda a jdu na letní variaci. Už to mám v hlavě, dolaďuju poslední detaily a jak přijde Panda, vlítnu na to! Tak se v nejbližších týdnech můžete těšit na návod...

PÁ A HÁČKU ZDAR!

Vaše

MOJE MILÉ, VŠEM MOC MOC MOC DĚKUJU ZA KRÁSNÉ KOMENTÁŘE ♥♥♥  NESMÍRNĚ SI JICH VÁŽÍM A VELMI MĚ TĚŠÍ! DÍKY DÍKY DÍKY!!!