22. srpna 2012

CESTA DO PRAVĚKU

Tak když už jsem si konečně mohla vzít dovolenou a pobýt s tím svým pytlem blech (rozumějte mými milovanými dětmi), tak se mi vysypaly všechny plány vyrazit kamkoliv mimo Prahu. A dělat si nerv a na poslední chvíli obtelefonovávat republiku a překročit tak limit na svém telefonním účtu, jsem odmítla.

Tak jsem naťukala Kudyznudy.cz, vyfiltrovala Prahu a nejbližší okolí a vyrazili jsme na virtuální výlety.

Číslem jedna se pro nás stal malý Dinopark v Praze ve Vysočanech.

Když jsem četla, že je ve Vysočanech, obočí se mi zmateně potulovalo po čele a já si málem usmažila mozek při představách, kamže ho tam jako vrazili. Do bývalé Kolben-Daněk? Blbost, tam je pořád binec jak nikde. To budou uklízet ještě v příštím století. Sotva se tam vejde blešák.


Až když jsme přijeli na místo a na mě ze střechy obchodního centra Harfa hned u výstupu z metra vyjukl tenhle uřvaný druhohorní fešák, bylo jasno. Dinopark parkuje na střeše obchoďáku!

Šmankote, ale jak se tam proboha vešel?!?

Klobouk dolů, vešel... sice v miniprovedení, ale vešel!

Byli jsme už v Dinoparku v plzeňské ZOO a tam je to fakt paráda. Všechno v přírodě, všude stromy, jeden má pocit, že se ty potvory musí každou chvíli nadechnout, zařvat a pořádně to tam všechno prohnat.

Tady museli tvůrci vycházet z omezeného prostoru a já jim dávám vytrvale palec nahoru, protože se s tím poprali fakt výborně. No posuďte sami...


Hned u vchodu vás mohutným řevem a poklonami přivítají tihle dva mega žraví zástupci druhohorní odrůdy jménem Tyranosaurus Rex, domácky T-rex. Upřímně, potkat to někde na palouku, fláknu sebou pod nejbližší pařez a dělám mrtvýho brouka. To jediné prý na ně platilo; měli specifický způsob vidění a reagovali jen na pohyb. Asi začnu cvičit štronzo...


Tak tohle bylo asi nejmilejší zviřátko...


V klidu se nechalo vyfotografovat a ani děti mi to nesežralo! Voni by mu stejně na druhý straně vypadly, bo neměl břuch...


Tenhle obrněný transportér na mě udělal fakt dojem. Když jsem stála u toho ocasu, jen tak mimoděk mě napadlo: ten jím teď máchnout, tak jsi holka vejpůl... v nejlepším případě...


Pohled na pravou část expozice...


Nutno dodat, že na pozadí ultra moderních staveb se super výkonnou klimatizací a vzduchotechnikou v dáli vypadají modely praještěrů poněkud bizardně...


Tohohle mazlíka si naše malá zamilovala na první pohled... vrátila se k němu ještě asi pětkrát a pořád mu chtěla muchlat hlavu... no není ona roztomilá?


Zmenšený model kostry Dyplodoka



Kdysi vysílala BBC úžasný pořad o cestách do druhohor a tam se objevily i reálné (počítačem vytvořené a zanimované) modely těchto mořských potvor. No hrůza na mě šla tenkrát.... a teď zas, když jsem je viděla na vlastní oko... a to jsou to "jen" zmenšené modely... zlatej žralok!


Další z řady pravěkých "ňuňáků"... čím to, že se ti prckové vzhlédnou vždycky v těch největších potvorách... a samolitr to chtějí hned domů, že...


... anebo rovnou celé stádečko těchle "kraviček", jak je trefně nazvala naše malá rozumbrada...


"A k nim ještě tuhle velkou mamku, jo? Aby jim nebylo smutno..." Jo, jasně, miláčku, a k tomu ještě chovný páreček Tyranosaurů a jednoho Brontosaura...


Model fosilní lebky triceratopse ve skutečné velikosti 1:1. No potěš, tak to byl fakt "drobek"...


Bože, tohle byli skutečný bestie pravěku... mrňavý to bylo, ale šikovný... nikdy neútočili po jednom, zásadně ve skupině, protože v jednotě je síla... a byla... vyhlédnutá kořist neměla šanci, ať byla sebevětší.


Pohled na levou část expozice...


... i s malým jezírkem (krásně čistým, mimochodem, jen se tam někomu utopil plastový parníček) a rozestavěnými bytovkami s obrovskými jeřáby v pozadí.... brutální srážka pravěku a novověku.


Ještěr při zemi... když se něco takového řekně, představím si maximálně naší teplomilnou ještěrku, po kterém vám v ruce zůstane nejvýš ocásek, když se jí pokusíte chytit a ona vám zdrhne. Jak je to býložravec, potkat to v lese, nikdo na světě mě nedonutí zůstat na zemi...


Oč menší mozeček, o to větší a pancéřovanější tělíčko... jako by mi to někoho připomínalo... a ani nemusím jezdit až do pravěku...


No vidíš, hochu, a co je Ti platný, že máš 15 metrů? Skočí na Tebe ta bestie tyranosauří a je Ti to na houby. A pak že prý na velikostí záleží...


Tak téhle potvory jsem se tak lekla, že jsem si ani nevyfotila cedulku s jejím jménem a popisem. Kdybyste to někdo věděl, co je to zač, napište mi to prosím do komentáře. Dík moc předem! Osobně tedy o seznámení  "face-to-face" nestojím, ale člověk by asi měl vědět, kdo se tu proháněl před ním...



Chtě dohlédnout brachtíkovi až k očím, málem jsem si vyhodila krční obratel. Devět metrů je holt devět metrů...


Tak tohle je fakt unikát: 20 úplných koster na jediném místě na světě!


"Cesta do minulosti Země" hlásá nápis nad tajemnou replikou jeskyně. Jen tam ale vlezete, už se to okolo vás točí a točí a vám se hlava za chvíli točí taky, slabší povahy se chytají zábradlí a lezou po kolenou, jen už aby z toho tunelu byly venku... no vymyšlené a udělané je to fakt pěkně: prostředkem tunelu vede lávka se zábradlím a okolo se otáčí válec se zobrazením velkého třesku. 


Když se nepoblinkáte a vymotáte se z tunelu ven, můžete se krom jiného dozvědět, co že se to tu před dávnými a dávnými časy vlastně přihodilo a proč je to tu dneska tak, jak to je...


No jo, zloději byli, jsou a budou... a není to člověčí výmysl, zdědili jsme to po saurech! Ale zkuste tím argumentovat před naší právní mocí...



Jo, hochu, když jsi pomalý, tak jsi pomalý! To se pak nediv, že ti všechna vajíčka šmajznou. Musíš zamakat na fyzičce nebo to nepřežiješ!


Další žravá potvůrka, která ve mě budí respekt i nechuť zároveň... ale bylo jich třeba, tehdy víc jak kdy jindy platilo, že přežijí jen ti nejsilnější... a nejžravější...


Narodilo se mi sauřátko... vzhledem k jeho fyzickým dispozicím to bude nejspíš nohasaurus (fakt už má delší nohy než já i leckterá holka od nich ze třídy).

Jak se tak blížíme ke konci parku, najednou koukám, v dáli trčí ze střechy kus helikoptéry! Zamrkala jsem, jestli se mi to nezdá a z horka jsem už nezešílela (ikdyž, na pondělních 40°C to v úterý nemělo ani náhodou).


Nedá mi to a jdu blíž...


Najednou na mě vykoukne tahle raptoří potvora...


... a u helikoptéry DinoExpedice jsou další dvě! No to se dalo čekat, jak cítí maso, už jsou tu...

Opravdu povedená kompozice vysloužilého vrtulníčku a ještěřích modelů!


Sluníčko docela pálilo, ikdyž přes 30°C už to šlo jen málo...


Tak jsme si ještě  zahrabali v dětském paleontologickém hřišti...


... a pokusili se objevit pár kostiček stegosaura...


... za 20 káčé prohnali ještěra se sedlem...



... zdolali místního sauřího mazlíka, který si nechal všechno líbit...


... prolezli čísi lebku sem a tam a zase tam a sem, pohádali se s jinou holčičkou o její vlastnictví a jednotlivé otvory v lebce...


... nechali si nastříkat pterodaktyla na rameno, aby se nám následně rozmazal potem a tento nevzhledný flek nám na ruce zůstal ještě několik dalších dní, takže si nemůžem vzít tílko, aniž bychom nebudili dojem, že jsme nemytý zanedbaný houmlesáci...


... hostům střešní kavárny pořádně zostřili smysly hraním na velmi, velmi hlučnou zvonkohru...


... nepřišli na princip fungování této naprosto famózní harfy, která je vpravdě ozdobou interaktivního hudebního koutku...



... zato ovšem velmi záhy přišli na princip fungování tohoto neuvěřitelného xylofonu, na kterém jsme se vyřádili vskutku dosytosti (až hosty brněly nejen uši)...


... dali řádně zabrat této bubnové soustavě, u které stála fronta na vyzkoušení a někteří "hudebníci" z ní vydolovali celkem rytmické a poslouchatelné hudební kompozice...


... pořádně si zařádili na trumpetové pumpě...


... kterou jsme nejdřív museli pořádně napumpovat vzduchem, aby pak vydávala směsici neuvěřitelných tónů...


... přesunuli se o patro níž do 4D kina na příběh o malém triceratopsovi, který díky žravému T-rexovi přijde o mamču, a pokud chce přežít, musí se o sebe postarat sám, najít si družku a počít mladé. 4D efekt spočíval v tom, že ke 3D brýlím si ještě dřepnete na podlahu, která je rozdělená do pohyblivých částí, které s vámi mrskají podle děje filmu semo tamo. No fakt bomba, byla to správná pravěká tečka na závěr...


Takhle je vidět "havarovaná" helikoptéra z patra pod střechou...

V dinoparku najdete ještě spoustu dalších užitečných informací...





Některé věci mi hlava prostě nebere... snažila jsem se pochopit důvod, ale stejně jako dinoparkáči jsem na to nepřišla... jo, kdyby tak chtěla nějaká ta potvůrka obživnout a vandala chytit při jeho řádění za ruku a ucvaknout mu jí, to by byl ten nejlepší trest!



U téhle cedule děťátka asi dvacet minut kručela "Mamííí, my chcem domů dinosauraaaa... kup nám hoooo... mamíííí, prosíííííím..." Zapomeňte! Proklínám všechny reklamní kampaně typu "Kup mě"!!!

Jsem na sebe hrdá... odolala jsem... jurský park se u nás nekoná... aspoň pro tentokrát.

V dinoshopu jsem to "zalepila" plastovým půllitrovým holografickým hrníčkem s obrázky praještěrů a jedním malým vajíčkem, které jsme dali do vody a čekáme, jakápak obludka se nám to vylíhne... budu poctivě podávat zprávy, o co že se nám to naše domácnost vlastně rozrostla...

Pominu-li vedro, které já obecně velmi špatně snáším, ale dětem je vcelku putýnka, nemalý finanční obnos, který mě celá tato druhohorní výprava stála a která kromě nemalého vstupného zahrnovala pochopitelně i povinné fastfoodové občerstvení v KFC, následované zmrzlinovou ochutnávkou ve Fruitissimo o patro níž, byl to vcelku příjemný výlet. Podle dětí prý dokonce nejlepší z celých prázdnin. Tím mě tedy moc potěšily... zlatíčka moje...

KRÁSNÝ ZBYTEK PRÁZDNIN!

Vaše


9 komentářů:

  1. Leni, tak jsem si trochu zavzpomínala. Pražský Dinopark jsme navštívili vloni v létě. Máš pravdu, že se povedl - na ten prostor, který byl k dispozici. Dětem se tam moc líbilo. Ale dinoparky v přírodě mají prim. My za sebou máme Vyškov a Ostravu - do Plzně bysme rádi příští rok, snad kluci cestu vydrží, je to přeci jen dálka. Krásný večer a děkuji za návštěvy u mě ... Věra

    OdpovědětVymazat
  2. Lení,
    dle fotek jste si tu cestu do pravěku náležitě užili !
    Teda hlavně děti ;-)
    Já byla před lety s dcerou ve Vyškově a také se nám tam moc líbilo :-)
    Za to teď se ploužím o dovče po baráku a dcerka cestuje po kamarádkách kvůli mé viróze a v pátek už k tatínkovia já v pondělí do práce .
    A to jsem si myslela , jak si společně tu dovču užijem .
    Tak snad až tu další ;-)
    Moc díky za komentíky u mě na blogu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, určitě jste si to užili! Dinopark ve Vyškově máme taky v plánu, ještě jsme v žádném nebyli. Nejspíš jsme jediní...Hezký večer! Adriana

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký výlet ;) u nás se (zatím) v ještěrech nejede, synek je spíš technický typ, toho při návštěvě Prahy bezpodmínečně zaujala Gutovka s vynálezy :o)

    OdpovědětVymazat
  5. no to je nádhera dám typ dceři byli už v Plzni chotěbuzi u Těšína...tm jsou každý víkend ...protože bydlí v Karviné,příště až pojedou za mnou za babíííí mají přestup v Praze .....dám jim typ na Prahu ....díky ACA

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Lenko. Skvěle napsaný, úžasně jsi mě pobavila hned po ránu.
    Nádherné čtení a lákavé fotografie.
    Děkuji Ti. Jarmila

    OdpovědětVymazat
  7. Leni, děkuji za krásné počtení. Přestože jsem tam v reálu nikdy nebyla, měla jsem pocit, že se procházím parkem. Píšeš tak nádherně, že jsem měla chvíli pocit, že jsem v pravěku skutečně. Moc díky, za krásnou podívanou. Rija

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Lenka, opäť vtipné, ale aj poučné písanie. Hlavné, ale je, aby naše ratolesti boli spokojné, ono sa nám to časom vráti.
    Emily

    OdpovědětVymazat
  9. Leni, jsem tedy fakt ráda, že ses nám z těch druhohor vrátila :o)
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!