Nedávno jsem v jednom časopise četla teskný příspěvek na téma září:
"ZÁŘÍ je velký klam babího léta. Lež soukaná z hebkých nitek malých cestovatelů, toužících poznat netušené dálky. Je to poslední naděje chladnoucího slunce, chytající se zoufale každé krůpěje rosy, zavěšené v křehkých sítích napnutých mezi stromy. Září je faleš prvních jásavých barev stromů, zvěstujících příchod skutečného podzimu.
I ta poslední naděje na hřejivý zítřek však pozvolna pohasíná. Poslední den falešného léta odchází do nenávratna a slunce svůj boj pro tento rok vzdává. A jako umíráček končící době hojnosti zaduní náhle nad horskými pasekami, chvějícími se překvapeně pod bičem prvních ranních mrazíků, majestátní hlas jeleního namlouvání. To skutečný král našich lesů dává do svého zpěvu vše - lásku k životu i žal nad koncem lepších dnů."
Z těch řádků na mě padla docela deprese.
Já tak září totiž nevidím.
Pro mě je to po květnu druhý nejkrásnější měsíc v roce. Zemitě barevný a plný hojnosti.
.jpg)
Pro mě je to měsíc příležitostí.
Příležitostí se ohlédnout za tím, co se letos nového událo a urodilo.
Příležitostí naposled prohnat bublifuk a sledovat let bublin až do nebe.¨
Příležitostí sledovat poslední pokusy naší mírně exotické květeny nás potěšit a vydolovat ve slábnoucích paprscích slunce ze sebe ještě nějaký ten poslední kvítek, než naposledy zívne a dá si až do jara šlofíka.
Příležitostí naposledy sledovat tvory, kteří za pár týdnů, možná i dnů zalezou do svých skrýší, aby je ochránily před slotou, nepohodou a mrazem.
Příležitostí pozorovat neopakovatelné západy slunce, jaké umí jen září. A v noci se při ze setrvačnosti otevřeném okně choulit i pod péřovou duchnou zimou, protože noci už jsou vážně chladné a rána straší prvními mrazíky.
A v neposlední řadě příležitostí popustit uzdu svojí fantazii, zaběhnout do obchodu a přitáhnout nová, hřejivá klubíčka, něco nového vymyslet a vytvořit.
Takže se můžete vbrzku těšit na nový návod na něco šik hřejivého, právě tak akorát pro nadcházející chladné dny.
Krásný poslední prázdninový den!
Vaše
Leničko tak to jsme dvě-já mám podzim ráda:-)
OdpovědětVymazatJé, Leni, copak to tvoříš? To víš, jsem baba zvědavá. A krásně jsi to napsala......
OdpovědětVymazatLeni, krásně jsi to napsala! Nádherné fotky! Já mám podzim moc ráda, ať už to babí léto, tak i lehce mrazivý (ale slunečný) říjen nebo listopad! Hezký víkend! Adriana
OdpovědětVymazatLeni, krásná slova. Plně s tebou souhlasím. Také nevidím září a podzim vůbec tak pochmurně. Má krásné veselé barvy - miluju podzimně zbarvené stromy.
OdpovědětVymazatKrásný již zářijový víkend ... Věra
Moc hezké, Leni!
OdpovědětVymazatPřeji tobě i nám všem krásný podzim!
Helena
Ahoj Lenka, presný a výstižný článok. Pre mňa jeseň a jar sú nie veľmi dobré kvôli zdr. problémom. No prírodný kolobeh nezastavíme.
OdpovědětVymazatEmily
Leni, to je krása. Taky to tak mám... Už jsem si dokonce oblíbila i listopad, ten jsem nesnášela. Ale je to čas na horké husté polévky, vařené víno nebo dobrý čaj, měkoučkou deku a knížku, svíčky... jojo, všechno má své kouzlo.
OdpovědětVymazatLeničko, díky za krásná slova. Hned je svět veselejší s blížícím se podzimem. Já miluji procházky lesem, když mi pod nohama šustí spadané listí.
OdpovědětVymazatLeničko, zcela se ztotožňuji s názorem, že září je krásné - vždyť i podzim života je přes potíže, jež přináší věk, krásný. Dík za krásný článek.
OdpovědětVymazatKrásná reportáž s nádhernou fotodokumentací :o) Martina
OdpovědětVymazatLeni to jsou nádherné fotky.. opravdu úžasné .. pa Dita
OdpovědětVymazatLeničko...nádherné fotky ....už se těším na barevný podzim,mám ho moc ráda...Jana
OdpovědětVymazat