4. září 2012

ROVNÝMA NOHAMA

Tak nám skončil srpen a s ním i letní prázdniny. A začalo nám září a s ním i škola a školka.


No, co si budem nalhávat: období zmatků je tu. Opět každodenní maraton v podobě brzkého vstávání, tahání dětí za nohu z postele, bo večer nevěděly, kdy si jít lehnout, a ráno by si prospaly nos mezi očima, nejlépe hnedle takhle do oběda; přípravě svačin s dětmi za zády a ukňouranými komentáři typu "A todle já nechci, já to nemám rád/a, na todle dneska nemám chuť, dej mi něco jinýho, ty mě vůbec nemáš ráda, jinak bys mi takový hnusy k jídlu nedávala...", já mačkajíc rohlík na kaši, abych si vzrůstající hladinu žluče vybila jen na tom rohlíku a neobrátila jí proti těm protivům za zády.

Nevím, jak u vás, ale my potřebujeme na tu aklimatizaci a nastolení pevného neprázdninového režimu aspoň dva týdny. Musím se znovu naučit vstávat o půl hodinku dřív, abych stihla nejdřív vypravit sebe a teprv pak šla vzbudit děti. Když vstáváme společně, začíná boj o společné prostory typu WC, koupelna, předsíň, skříně atd.

Děti se (opět) musí naučit snídat co nejdřív po probuzení a nikoliv tak hodinku dvě po probuzení, jak byly o prázdninách zvyklé. Protože u nás se bez snídaně z domu zásadně nevyráží. Je to sice trošku stresující, bo obě děti mají po ránu na rozdíl ode mě velmi, velmi pomalý start. A zkuste sůvičku zírající z nudlí přesvědčit, aby do sebe vpravila aspoň soustíčko. Nadlidský výkon.

Následuje bitva se zubními kartáčky a pastou, kterou nevím proč, ale vždycky odnesu já: buď chytím ránu omatlaným kartáčkem do trička nebo kanonádu pasty rovnou z tuby do vlasů. 

Bitva o šatník. Respektive boj s malou princeznou o to, že když je venku 12°C a předpověď nabízí odpoledne max. dvacítky, fakt si ty letní šatičky a sandálky neveme. Navzájem si omlátíme tepláky o hlavu, aby je posléze princezna pod vidinou úplatku ve formě "něčeho slatkýho, mami, jo?" vzala na milost.

Když to tak vezmu, já si vlastně do té práce jezdím odpočinout.

Ale abych jen neskuhrala, máme i několik pozitiv: syn je naštěstí už ve svých 12 zcela samostatný, takže se ráno vypraví úplně sám (to už ostatně více méně dělal i vloni a v podstatě skoro od doby, co se malá narodila). Jen mu udělám sváču a někdy ani tu nechce; buď si udělá sám nebo se cestou do školy staví v místní malé pekárničce pro své oblíbené sýráčky (sýrové rohlíky). A naše princeznička už je ve druhé třídě ve školce, takže ranní nerváky, řevy a trhání oblečení, jak se mě zuřivě držela a zaboha se nechtěla pustit a jít do třídy, odpadly. Zatím chodí s nadšením, poskakuje si celou cestu a zpívá. Doufám, že jí to nějaký ten pátek vydrží. Nejlépe všechny až do konce školního roku.

Díky brzkému rannímu vstávání děti večer odpadají o něco dřív než o prázdninách; už jen večer ven netahá ještě svítící sluníčko, křik kamarádů a teplejší počasí.

Já si pak konečně můžu sednout do koutku, hodit nohy nahoru, zapnout si v TV něco, u čeho nemusím přemýšlet (manža po 12tihodinové šichtě většinou usne už při úvodních titulcích), vezmu háček a klubíčka, dodělávám staré resty nebo vymýšlím něco nového.

Už to mám vymyšleno i uděláno, takže příště vás (možná) potěším novým návodem, který jsem slibovala už minulý týden.

Mějte se moc krásně!

Vaše, 


13 komentářů:

  1. Ahoj Leni, podobný až nie úplne rovnaký ranný rituál prebieha aj u nás, len s tým rozdielom, že vypravujem Lenku do škôlky a manžela do práce. Ale o rok sa blázninec rozrastie do obludných rozmerov a pribudne Natálka a maminka do práce (dúfam). A nelám si hlavu, aj ja mne už sa ušlo rôznych titulov "hnusná" , nemám ťa rada. Ale dúfam, že keď budú väčšie, tak nám budú vďační. Maj sa krásne a teším sa na ďalší návod. Pá. Renata

    OdpovědětVymazat
  2. Lenka tak to mas doma frmol ale asi to tak podobne bude u vsetkych mamiciek...vela stastia pri vypravovani deti do skoly a uzasny clanok...Nellie

    OdpovědětVymazat
  3. Moc zdravím a přeji pevné nervíky:-)
    Na návod se moooc těším.Krásné odpoledne přeje Věra

    OdpovědětVymazat
  4. Leni,
    problem se vstavanim mame uplne stejny. Trosku se to zlepsilo, co Andulka dostala budik, musi jej sama vypnout a tim padem spise vstane. Nastesti u nas neexistuji rozhovory na tema jakou svacinku. Tu delam ja a budto ji deti sni a nebo ne - to je pak jejich problem. I oblikani je neco, co urcuji take ja a s tim opravdu problemy nejsou (alespon zatim). Nic mene vecer usedam unavena pred televizi a vetsinou usinam... Preju Ti, pevne nervy a hlavu vzhuru - 14 dnu neni tak moc :o) Pa, Katerina

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Lenko, při čtení tvého příspěvku jsem se viděla doma se svými syny tak před 30ti lety - v té době 11 a 8 let - dnes 41 a 38. Vše probíhalo skoro stejně. A také zněly otázky typu - a jak je "to" a jak je "tamto" a proč to není takto a včetně ožehavých otázek typu - vztah muže a ženy.
    A v době jejich dospělosti na tyto rána vzpomínám s úsměvem.
    Leni vydrž. A přes současné nervíky i tak jednou budeš na tento frmol vzpomínat a usmívat se.
    Hezké sluníčkové dny. Jarmila

    OdpovědětVymazat
  6. Очень романтичная фотография.Супер!

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Leni, skvěle si mně pobavila, no, a tak si říkám, co mě čeká za pár let... ale jak říká drahá polovička - třicet let jsi se flákala, tak teď makej... (myšleno výchovu našeho drobka, cha cha.) To já makám ráda. A jestli jednou budu psát takový milý laskavý článek, to bude zadostiučinění. I když frflání kolem jídla taky nesnáším! :D

    OdpovědětVymazat
  8. Leni, super, super, super čítanie!!!!!! S manželom sme sa chechtali ako blázni a hneď sme si zaspomínali ako pripravoval raňajky a desiatu dievčatám. Čo chceš na raňajky? Čo ti dám na desiatu? Chvála bohu!! - ja som sa tomu vyhla, chodila som skôr do práce, keby nie... asi ich pozabíjam.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  9. Holka moje zlatá, smála bych se na celý kolo, jak vtipně si to napsala, kdyby to nebyla pravda a realita... Neboj, bude líp! Terka už vstává někde jinde, Adam (zatím!) překvapivě vstává i snídá! I ty děti prostě stárnou a moudří...
    Hezký večer a pohodová rána ti přeji, pa Helena

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Leni...zase perfektní zábavné počteníčko. U nás je to sice o malinko klidnější...i když...mnohokrát jsem se rozčilovala, než si dcera namalovala na "ten ksicht nějaký obličej" ☺. Já jsem totiž za pár minut hotová a jí to trvá hodinu. Takže to tě ještě čeká ☺ Pa Martina

    OdpovědětVymazat
  11. Leni, vidím ,že je to všude stejné. Teda, u nás bylo loni. Letos zatím super ( kromě včerejšího řevu, že toto oblečení si rozhodně do první třídy nevezme!) Syn, ač o prázdninách prostě přestal používat mozek, se zadaptovat perfekně. Dokonce snídá a neběhá na trolejbus. A dcera je nadšená prvňačka! I když máme za sebou zatím jen dva dny, že?! Pa! Adriana

    OdpovědětVymazat
  12. Krásný blog a nádherná fotka.

    OdpovědětVymazat
  13. Leni, u nás nastejno. Šimon mě budí od šesti, nevím od koho to naše dítě má ... a Lukáš pro změnu není ke vzbuzení vůbec. Toho musím jít tahat z postele hodinu před tím než by měl být ve školce, aby byl schopný tam vůbec dorazit - a to ji má před domem. Doufám že se to bude zlepšovat u obou.
    měj se fajn Věrka

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!