27. září 2012

VÁCLAV, KAM SE PODÍVÁŠ

Václav je krásné české jméno. Je původně staroslovanské a znamená Více slavný (původně znělo Veceslav).

Nejslavnějším Václavem české historie je bezesporu onen nebožák, zavražděný vlastním bratrem 28. září roku 935 ve Staré Boleslavi u Prahy.



V naší rodině se jméno Václav ctí, občas, nebojím se to přiznat, až maniakálně uctívá. Můj otec je Václav, můj děd byl Václav. Můj manža je Václav, jeho otec byl rovněž. Václav. A tuším, že jeho otec, manžův děda, byl Václavem též.

Když jsem čekala našeho prvního potomka a testy nezvratitelně prokázaly, že to bude kluk jak brousek, strhla se u nás hysterie. A to těžká. Manža striktně požadoval dalšího Václava a okamžitě ještě nenarozeného potomka začal oslovovat "malej Váša" (do té doby byl pracovní název "Žirafka", podle obrovského plyšáka, kterého jsme dostali od kamarádů pro štěstí, když jsme ohlásili, že se čekáme).

Já jsem Václava naopak velmi tvrdošíjně odmítala a sveřepě si stála na Jakubovi, Kryštofovi nebo kombinaci obojího - Jakub Kryštof. V tu chvíli dostával můj choť stavy ne nepodobné epileptickým záchvatům, koulel očima jak divočák v posledním tažením a vyrážel zvuky typu "No to, to to, to teda, to teda ne, ne, ne...". A jelikož jsme oba velmi, ale velmi paličatí, vypadalo u nás pár měsíců po svatbě na velmi hlučný, až italský rozvod.

Na denním pořádku byly líté slovní boje, které s digitální přesností končily mým hormony umocněným pláčem až hysterickým záchvatem, manželovýma očima zvednutýma k nebi, který si zároveň velmi nesrozumitelně mumlal cosi o zdravém rozumu, naprosto nepochopitelné ženské umíněnosti a znesvěcení českého patrona (moje těhotenstvím zbystřené smysly ovšem zachytily i to zdánlivě nesrozumitelné a s přesností šifrovacího stroje Enigma dekódovaly vše, co vymumlal), zakončené vždy zvoláním "Svatej Vendo, ty to vidíš!".

Dodnes se divím, že se to dítě nenarodilo s nějakou neurologickou poruchou. 

Musím se ovšem přiznat, že jsem se po pár dnech těchto diskuzí smířila s tím, že se nám narodí další Václav. Velmi mě ale bavilo se těchto debat zúčastňovat a dělat mému choti kapánek peklíčko, aby si nemyslel, že mu to projde tak hladce. Že mě tak lehce překecal nebo nedej bůh, zlomil.

Ještě do porodnice jsem odjížděla s naštvaným výrazem uražené velmoci a s prázdným políčkem "Křestní jméno" v přihlášce pro matriku (manža ho doplnil, až když se syn narodil, já jsem byla v limbu, bo syn šel nakonec ven akutním císařským řezem).

Ještě nutno dodat, že tehdy pátý žijící Václav se narodil na den přesně dnes. Tedy 27. září. Den před svým svátkem. Já tomu říkám "pomsta,kterounámtodítějednouvyčte". Manža tomu říká "ryzepraktickávěc,ušetřímezadárky". Za dárky se tedy  rozhodně neušetří, protože striktně odděluju narozeniny od svátku, přeju poctivě oba dny a oba dny dostane náš chlapeček dárky. K narozeninám větší, k svátku menší.

Letos už je to 13 let od té radostné události a emotivně vypjatých situací. Moje miminko už je skoro chlap. Svými rozměry tedy rozhodně. Výška 177 cm, váha 60 kg, noha č. 44. U jídla jsme se postupně dostali ze situace "přebývá nám" do stavu "už se nám nedostává". Porce zhruba třikrát větší než já do sebe láme už něco přes rok. A známí mi nechtějí věřit, že ho nedopuju anabolickými steroidy. 

Dnes ráno mě uzemnil prohlášením: "Mami, víš, že už nejsem největší ze třídy?" "A kdo je teď největší? Michal?" Synův nejlepší kamarád (pozn.autora). "Ne, Sabrina!" Oj. "Co? Holka?" "No, ona to není ani tak holka, ona je to spíš kobyla..." Hm, tak to jsme na tom ještě docela dobře. Syn totiž i přes své rozměry díky své dobrosrdečné tváři stále vypadá spíš jako hříbátko. 

Jsem zvědavá, kde bude za rok. Respektive, jak daleko budu muset zaklonit hlavu, abych se mu podívala do očí, a jak hluboko budu muset sáhnout do peněženky, abych mu koupila malé veslice místo bot v nějaké obouvací speciálce.

Jdu svému třináctiletému miminku upéct oblíbený skořicový koláč s jablíčky, připravit na dvě kupy dárky a vyhrabat svíčky. Snad jich ještě budu tolik mít.

A večer, až se moje miminko nasouká do postele, ze které mu už povážlivě začínají vyčuhovat nohy, vyhrabu album s jeho fotkami a budu nostalgicky vzpomínat.

Krásný den všem!

Vaše,

12 komentářů:

  1. Leni, tak to tedy Vénovi gratulujeme k obojímu.
    U nás to tedy se jmény bylo jiné - rovnou jsme se shodli že dítě se nebude jmenovat po "nikom" a tyhle "proměpomsty" svátek narozky jeden den jsem taky zavrhla a vždy jsme vybírali v druhé půlce kalendáře - jen se Šímou se nám to trošku vymklo - ten má svátek těsně před vánoci :-)
    Užijte si oslavu a mějte se fajn Věrka
    p.s. a já jdu popřát bráchovi (mimochodem taky Véna)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, děkujem moc, gratulace vyřídím :-) no, někdy se to s těmi jmény holt nepovede tak úplně :-) L.

      Vymazat
  2. Ahoj Leni, tak až do dnešního dne jsem netušila, že tuto věc máme společnou. Můj manžel je také Václav a prvorozený syn také - to ale asi víš, neb se tím na blogu netajím. U nás jsme jen neměli ty boje o jméno. Manžel chtěl Vašíka a já souhlasila. Když se měl narodit druhý syn, manžel řekl, že tentokrát to nechá na mě. Napsali jsme si každý zvlášť na papír pár jmen - a protože jsme oba napsali Jakuba krom jiných, bylo rozhodnuto - nebylo chyba lávky - kolonka jméno zůstávala stále volná - až jsem jednoho dne bylo to asi měsíc před porodem řekla manželovi, jestli mi podepíše Vojtěcha - podepsal. Byla jsem šŤastná jak blecha. Budu mít Vojtíška. Ale Vašíkovo jméno mám také ráda - to aby to nevyznělo špatně.
    Leni tvým oslavencům vše nej nej ... a hezký prodloužený víkend, který díky jejich jménu máme.
    Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Věrko, to vám to spolu pěkně ladí, čtyřikrát "V" :o) moc děkujeme a Tvým oslavencům také všechno nej! Pá, L.

      Vymazat
  3. Lenko, tak to jsem se pobavila u čtení, u nás to bylo s vybíráním jména podobné. Táta trval na Vašíkovi a já trvala na tom, že to není žádná kopie, že to je nový jedinec, v první vteřině co se narodil mi bylo jasné, že je to kopie. Tak se přidávám do klubu živitelek Václavů :-)
    Těm Vašim přeji vše nej...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, tak to vidíš, všude je to stejné :o) Tvým Vašíkům také všechno nej a krásný prodloužený víkend! L.

      Vymazat
  4. Leničko,tak jak se tady v duchu směju jsem se dlouho nezasmála(Kubča mi už spí jinak bych se smála nahlas)úžasný příběh,který byl u nás podobný...manžel chtěl pro kluka jméno Daniel,a to jsem striktně odmítala...jediné jméno,na které jsem přistoupila byl právě Jakub...
    Měj se moc a moc krásně a oslavte to pořádně...papa K.♥
    PS:Máš u mě na blogu překvapení tak snad tě potěší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, díky, běžím mrknout na to překvapení :o) pá, L.

      Vymazat
  5. Leni, Tvému "malému" Vašíkovi přeju všechno jen to nejlepší k narozeninám a i zítřejšímu svátku. A manželovi samozřejmě též! Václav je krásné jméno, ryze české. Boje o jména jsme sváděli taky. Já chtěla Adama, manžel zásadně ne. Že prý by měl svátek na Štědrý den (ale Eva na holku mu vůbec nevadila). Nakonec máme Filipa, takový kompromis. Docela mě děsí, co bude za tři roky, až mu bude jako tomu Tvému. Už teď se cpe jak otesánek a nohu má skoro jako já...Tak ještě jednou všechno nejlepší, hlavně zdraví a ať Ti dělá radost! A pořádně to oslavte! Adriana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adri, děkujem moc, všechno vyřídím :o) pá, L.

      Vymazat
  6. Leni Tvému Vašíkovi přeju a posílám dvojitou gratulaci :o) My máme už v rodině také Václava -- přivedla si ho má dcerka a zatím spolu mají dcerku Justýnku ale chtějí ještě další miminko a když se povede a bude to klučík bude to také Vašík :o)
    A naprosto skvěle se ten tvůj článek zase četl--ten tvůj psací talent mít tak napíšu nějakou knihu :o) Měj se krásně a těším se na Tvůj další příspěvek....Martina :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, díky moc za přání, vyřídím :o) psát mě bavilo vždycky, ale tak nějak jsem taky měla vždycky pocit, že takových nás píše spousta, tak nemá smysl se s tím někde ukazovat... díky moc a krásný den! L.

      Vymazat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!