30. dubna 2012

Čarodějnice a výročí


No jo, letí to... dnes je to přesně na den 13 let od naší svatby... zvláštní den, řeknete si zřejmě, na čarodějnice... vybral ho manža a to z ryze praktického důvodu... aby si ho pamatoval... a pamatuje... každý rok v tento den mi nosí malou kytičku a k ní... figurku čarodějnice... mám jich poctivý tucet a doufám, že dnes načneme druhý tucet... že opět nezapomene...


Každá je jiná, ikdyž je to prý rok od roku větší fuška sehnat zase jinou, asi čarodějnice vycházejí z módy... prapodivná sbírka... pro mě má ale větší cenu než kupa briliantů... jsou totiž darované od srdce a z lásky...

A tak mi nedá, abych si aspoň trošku nezavzpomínala...

Svatba se málem nekonala... celý duben lilo, byla strašná zima a já hysterická, protože jsem měla dlouhé šaty s vlečkou a krajkovým živůtkem... a začínala pátý měsíc těhotenství, takže hormony na tom měly taky svůj díl... ale nebe se umoudřilo a den před svatbou nadělilo vpravdě sváteční počasí... tak pojďte zavzpomínat se mnou...


Tohle album se mi na první pohled strašně líbilo a musela jsem ho mít... ikdyž po tom, co jsem zjistila cenu, mě málem odvezli rovnou do porodnice... před třinácti lety stálo 490,-...


Poctivě jsem si vylisovala myrtový věneček, co jsme měli jako ozdobu na autech, a malé myrtičky z klop svatebčanů... a samozřejmě jsem si schovala jeden výtisk našeho svatebního známení...


O digitálních fotoaparátech či fotoknihách jsme tehdy neměli ještě ani tušení... tak jsem si aspoň trošku pohrála a album s klasickými fotkami si pastelkami ze školy vyzdobila... na této fotce jsem se svým milovaným taťkou...


Při obřadu...


Těsně po obřadu ještě v oddací síni...


... a venku před síní... k té kytici nutno dodat, že byla sice krásná, ale těžké terno pro alergika... však jsem taky celý obřad proslzela a prosmrkala... a ne zrovna dojetím ze síly chvíle... fuchsie a lilie už tedy nikdy, to vím naprosto přesně...


... povedená kamarádská taškařice... železná koule s řetězem na nohu a klíček frrr! do blízkého křoví... tak to měli smůlu, hoši, rovnou jsem jim řekla, že to mají vážně blbý, ale že pro něj nejdu... tak se chvilku šklebili a vytáhli z kapsy náhradní... asi už mě znali...


Z focení na trávníku před obřadní síní...


Po pořízení téhle fotky jsem sebou při snaze vstát výstavně řízla na záda... ještěže jsem měla několikero spodniček... manža mi nepozorovaně stoupl na vlečku... na svatbě má být sranda... to nám dokonale vyšlo...


V ten den rozkvetly snad všechny kytky v okolí... jakoby si to nechávali zrovna na ten náš den...


A jedem, teď už nás nic nezastaví... snad nám to vydrží jako těm labutím...


Do zvláštního alba jsem sesbírala a nalepila i všechna svatební přání... a že jich tedy je... sotva se mi tam vešla... všechna jsem si znovu přečetla... a nostalgicky zamáčkla slzu...


Měsíc jsem pod pěti výtisky Zlatých stránek lisovala vzpomínku na mojí svatební kytici... ani po těch letech neztratila nic ze své tehdejší krásy... talespoň pro mě ne...


KRÁSNÝ POSLEDNÍ DUBEN A AŤ VÁS VEČER NEUPÁLÍ, HOLKY!!!


*************************************************************

HOLKY, VŠEM VÁM MOOOOOC DĚKUJU ZA MILÁ A KRÁSNÁ PŘÁNÍ... SBÍRKA SE ROZROSTLA O DALŠÍ KRASAVICI ČARODĚJNICI... A KROM TOHO JSEM JEŠTĚ DOSTALA VYNIKAJÍCÍ FRANCOUZSKÝ MARCIPÁN V ČOKOLÁDĚ S RŮZNÝMI PŘÍCHUTĚMI (ŇAM ŇAM ŇAM) A ŠVÝCARSKÉ ČOKOLÁDOVÉ SRDÍČKO... TO ASI NIKDY NESNÍM... IKDYŽ... DOBRÁ ŠVÝCARSKÁ ČOKOLÁDA JE DOBRÁ ŠVÝCARSKÁ ČOKOLÁDA... HEZKÝ KVĚTEN!!!



29. dubna 2012

Háčkované jahůdkové prostírání



Tohle prostíráníčko vzniklo vlastně náhodou, když byla moje malá princeznička moc nemocná, sotva koukala a já jí chtěla udělat radost... vlastně mě o nějaké takové už dávno prosila, protože jahůdky nade všechno miluje... jenže jsem nějak pořád nevěděla, jak by asi mělo vypadat, tak se mi do toho moc nechtělo... ale jak to bývá, člověk potřebuje vždycky nějaký hodně silný impulz, aby se do toho odkládaného pustil.

Háčkovala jsem přízí Kája (Kačenka) háčkem č. 4 na vlnu. Hotová prostírka má rozměry 17x17 cm.

Pokud chcete menší, můžete použít slabší příze, např. Nela, Katka, Catania, Limone či Camilla, a háček odpovídající síly, cca 2-3.


Vlastní prostírka je celá háčkovaná krátkými sloupky. Jahůdka je vyháčkovaná, barvy se mění podle potřeby. Jak na to, najdete tady.

Lístky a šťopička jsou uháčkované zvlášť a na jahůdku našité až nakonec.

Začínáme světle hnědou přízí na 31 + 1 řetízkové oko. První dvě řady uháčkujeme po 31 krátkých sloupcích světle hnědou.

Ve třetí řadě už připojíme červenou přízi na jahůdku a dále háčkujeme podle tohoto schématu:


Nahoře máme schválně čtyři řady hnědou přízí, přijdou tam našít lístečky a šťopka, tak tam potřebujeme víc místa.


Po doháčkování vlastní prostírky ji celou dokola obháčkujeme jednou řadou krátkých sloupků v kontrastní barvě, zpevníme tak celou prostírku. Potom ji žehličkou mírně napaříme přes látkový kapesník, vytvarujeme do čtverce a necháme vychladnout.

A jdeme na lístečky a šťopičku. Celkem uháčkujeme pět lístečků, můžeme každý jiným odstínem zelené, aby lístečky vypadaly přirozeněji. Já jsem použila odstíny dva a lístečky při našívání prostřídala.


Pro lísteček nahodíme 10 řetízkových ok a háčkujeme: do 2. řet.oka od háčku jedno pevné oko a do dalších ok 1 krátký sloupek - 1 polosloupek - 4 dlouhé sloupky - 1 polosloupek - 1 krátký sloupek. Do posledního, vrcholového řetízkového oka, vháčkujeme: 1 pevné oko - 1 řetízkové oko na otočení -1 pevné oko.
Pokračujeme z druhé strany řetízku stejně jako předtím:  1 krátký sloupek - 1 polosloupek - 4 dlouhé sloupky - 1 polosloupek - 1 krátký sloupek. Do posledního oka vháčkujeme 1 pevné oko a práci ukončíme. Odstřihneme delší konec příze, kterým potom lísteček přišijeme k jahůdce.


Pro lepší názornost jsem lísteček ještě nakreslila.

Význam symbolů:
tečka - pevné oko
kolečko/oválek - řetízkové oko
čárka - krátký sloupek
T (téčko) - polosloupek
přeškrtnutá čárka - dlouhý sloupek


A jdem na šťopičku: uháčkujeme 6 + 2 řetízková oka, do třetího oka od háčku a pěti dalších vháčkujeme po jednom polosloupku, práci ukončíme. Odstřihneme delší konec příze, kterým potom šťopičku přišijeme k jahůdce. Přišíváme ji jako první, těsně nad poslední červenou řadu a nad středová oka. Mírně jí při přišívání natočíme do strany. Přišijemeji za spodní okraj a potom ještě přes hnědé řady prostírky. Přes žlutý lem už nepřišíváme, aby šťopička správně "trčela".


A teď už jen stačí jeden po druhém našít lístečky. Nejprve přišijte postranní lístečky a postupujte směrem ke středu, aby ten prostřední byl nahoře. Lístečky přišíváme pouze za střed, aby byly strany lístečku plasticky zvednuté mírně nahoru.


Potom ještě vyšijeme světležlutou přízí jadérka a celou prostírku zrubu znovu mírně přežehlíme. No a máme hotovo!

Ať vám dělá stejnou radost jako nám!

HÁČKU ZDAR!!!

28. dubna 2012

Záhada mizejícího štrůdlu


Jablečný štrůdl, nebo chcete-li česky závin (ikdyž jsem někde četla, že i mezi štrůdlem a závinem je rozdíl) miluje naše rodinka asi nejvíc. Tedy soudě podle toho, že aspoň děti ho vyžadují minimálně každý druhý víkend.

Jenže, ať dělám, co dělám, nějak je ho pořád málo. Standardně začínáme na dvou šiškách. Tento počet poté zdvojnásobíme, aby se vzápětí ukázalo, že je to pro čtyři lidi (nebo spíš pro dva, já a manža si dáme spíš symbolicky dva tři kousky každý) stále stále málo... Skoro to vypadá, že při výrobě těch dvou nejmladších článků rodiny udělali soudruzi někde chybu...


A stejně tak tomu bylo i včera. Už ráno bytem znělo "Mamíííí, upeč nám něco na víííkeeend!" Protože kluci odjížděli večer na chalupu, kdežto já s malou marodilkou ještě musíme doladit kondici pro jistotu doma (teplota je stále lehce nad 37°C, ale po středeční 39.2°C už je to balada), potřebovali vybavit něčím sladkým do zobáčků.

Syn se promptně chopil škrabky a jablíček a naloupal jich v nestřežené chvíli rovná dvě kila... dojídala jsem je ještě o půlnoci... nakrájeli jsme je na plátky (od té doby, co nám štrůdl pravidelně praskal a jablíčka se potulovala bezcílně po plechu, už nestrouháme) a pak už to je svištělo...


...samozřejmě za vydatné pomoci malé marodilky, která pokud se zrovna necpala nakrájenými jablíčky, tak musela aspoň pořád něco míchat a škvrdlat...


Asi koukáte a divíte se, co to máme v tom sítku... kdepa, nejsou to rozinky ani jiné podobné sušené ovoce... jsou to brusinky... ne že by rozinky došly, ale manža je alergický na ořechy, tak s nimi musím pomálu... a upřímně, štrůdl se samotnými rozinkami teda nic moc... tak nahrazuju sušenými brusinkami, předem tak na půl hoďky namočenými v teplé vodě... a je to vážně mňamka, ta jejich specificky nahořklá chuť v kombinaci se sladkými jablíčky... juj, skoro si slintám do klávesnice... a v létě jsou na jablíčka posypaná pro změnu vanilkovým cukrem zase naprosto nepřekonatelné čerstvé švestky... jen vypeckované a rozkrojené tzv. na křidýlka (obě půlky zůstávají zčásti spojené) a rozložené rozkrojenou částí dolů... jéééééé, už se těšíííím, až budoooouuu!!!

Pokud jde o těsto, několikrát jsem ho zkusila podle různých "zaručených" receptů udělat sama. Ale vždy mi bylo se spoustu nepublikovatelných poznámek hozeno na hlavu (naštěstí jen obrazně) včetně "My chcem listový, todle je ňáký divný, to si nech...". A abych listové těsto vyráběla doma, na to fakt nemám. Možná to nic není, ale já to zkusila jednou a výsledek byl tristní. Takže raději kupujeme hotové, buď Babiččino nebo pro lenochy rovnou rozválené na pečicím papíru.


Ještě honem pomazat vajíčkem, posypat nasucho opraženou strouhankou z pánve (dělám si do zásoby do krabičky a uchovávám v lednici, vydrží to týdny a je vždycky po ruce) a šup na to jablíčka, skořicový cukr, brusinky, zamotat, pomazat vajíčkem a prásk s tím do vyhřáté trouby.


Mimochodem, po letech používání pouze a jedině peroutky z peříček jsem se KONEČNĚ odhodlala a po rozpadu mé poslední milované peroutky zakoupila doufám podstatně trvanlivější štěteček ze silikonu. Asi ho už znáte a taky používáte, ale já měla v té chvíli pocit, že jsem objevila nový světadíl... používá a udržuje se daleko snáz než ta brka... tady tedy čest moderním materiálům...

Za půl hodinky bylo upečeno... ještě to ani nestihlo pořádně vychladnout a chlapi už balili jednu nohavici s sebou do krabice a byli ze dveří... no a co myslíte, jak to vypadá s milým závinkem teď? Po té, co se do něj obula malá marodilka, které už opět a silně šmakuje, zbylo na talíři rovných 5, slovy pět, kousíčků... kdyby tak stejným tempem mizela třeba zapečená zelenina... nebo ten nepořádek, která mi zrovna teď za zády vyrábí uzdravená marodilka... jo, to bych si taky "pošmákla"...


KRÁSNÝ SKOROLETNÍ DEN!

27. dubna 2012

Dubnové pranostiky




Miluju pranostiky... čeština jich zná tolik... nejen na měsíce, ale i na dny...
naši předkové byli velmi moudří... nemaje moderní techniky, sami dlouhodobě sledovali
projevy počasí v určitou roční dobu a svoje pozorování si zaznamenávali...
a dali vzniknout krásné české tradici.


Duben má sice už namále, ale myslím, že si ještě pár pranostik zaslouží...
protože kromě obligátní "Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem"
jich jen pro duben existuje tolik... tady je několik z nich:


Svatého Marka deštivo - sedm týdnů blátivo.

Na svatého Marka kdo nemá chleba, ať kouše jabka.

Jiří a Marek - mrazem se zalek.

Před Jiřím sucho, po něm mokro.

Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví.

Do svatýho Jiřího nebojte se hada žádnýho.

Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha.

Když na Vojtěcha prší, nebude ovoce.

Prší-li na Boží hod velikonoční, budou všechny neděle až do letnic deštivé.

Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla potrav.

Na velikonoce jasno - bude laciné máslo.

Jasné počasí o velikonocích - nastane léto o lomenicích.

Když prší do božího hrobu, bude žíznivý rok.

Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.

Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.

Velký pátek vláha - úrodu zmáhá.

Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.

Je -li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.

Pršívá -li 1. dubna, bývá mokrý máj.

Když duben laškuje, bývá mnoho sena a obilí. 





25. dubna 2012

Moje první ocenění!!!

Dneska se mi dostalo obrovské cti...

...mně, naprostému blogerskému nováčkovi...

...nezkušenému neumětelovi, který svůj blog stále překopává, jelikož stále není spokojen...

...šťastný andílek Martinka, to úžasné a milé sluníčko, http://myhappyangels.blogspot.com/ mi udělila toto krásné ocenění...

...moje první...

Martinko, děkuji, děkuji, děkuji... 

...a podle pravidel posílám toto ocenění těmto mým andělům:







... protože tu nejsem dlouho, mnoho blogů zatím neznám... ale to se jistě brzy změní...

A co bych o sobě měla napsat v sedmi bodech? Snad asi tohle...

- miluju svůj "pytel blech", tj. svého manžu, syna Vašíka a dceru Kristýnku a snažím se jim být dobrou ženou a maminkou

- ráda spím a občas ráda trávím čas sama, jen s háčkem a klubíčkem

- ráda se podívám na dobrý film, ráda si přečtu dobrou knížku

- mám ráda dobrou kávu a k ní nějaký príma kousek dortu

- mám ráda dobrou čokoládu, čerstvý vítr a veselé barvy

- ráda háčkuju, pletu a tvořím s dětmi

 - a vlivem toho všeho dobrého stále bojuju se svojí váhou...
  

KRÁSNÝ VEČER VŠEM!


*************************************************************

A NEŽ JSEM STAČILA DOKLOFAT TENTO PŘÍSPĚVEK, DOŠLO MI STEJNÉ OCENĚNÍ TAKÉ OD MADAM POLŠTÁŘKOVÉ LEI http://pletenepolstare.blogspot.com/ ...

...NĚKDY SE TO TAK PĚKNĚ SEJDE...

...LEO, MOC MOC MOC DĚKUJU...

Duha

Po nočním vydatném deštíku se mi cestou do práce v půl sedmé ráno

podařilo na mobil zachytit takovouhle krásnou pruhatici...




...tak vám jí posílám, ať máte všichni krásný barevný den!


U nás bohužel zhoršení, teplota skoro 39°C, poplakáváme, nepapáme, je nám na nic...

...snad už se to dnes zlomí... a zítra bude lépe...

...myslete na nás... děkujeme!

24. dubna 2012

Druhé kolo

Celorodinná viróza z minulého týdne se rozhodla, že v prvním kole byla slabá a pravděpodobně by to zcela a naprosto projela, tudíž je třeba začít kolo druhé a vydatnější.

Druhé kolo začal v pátek můj milovaný puberta: celý den veselo, hurá hurá, už je pátek, večer si dáme na DVD film, páč v TV opět nic převratného, k tomu kolu, brambůrky a bude bájo večer. Bájo večer byl, ale s hlavou v kyblíku. Neptejte se, co bylo v tom kyblíku, když hlavu vyndal. Nelíbilo by se vám to...

V sobotu a neděli relativní klid. To by ovšem nebylo pondělí, aby nepřineslo něco převratného. Já, posilněna snadným vítězstvím nad viry, jsem byla opět skolena. A rovnou pěkně na kolena. Naštěstí "jen" rýma, kašel, bolesti kloubů. Bez hlavy v kýblu. Jenže už nemůžu být doma, musím do práce, tak je to o to výživnější.

Nejhůř to bohužel odnesla naše milovaná princeznička. Už v noci špatně spinkala, budila se a plakala... a protože to znám  z minula, bylo mi jasné, že to přijde... a přišlo... v úterý ráno skelný pohled, žhnoucí tvářičky a teplota téměř 38°C... po týdnu doma a jednom dni ve školce jsme v tom zas.


Během dne teplota samozřejmě tu osmatřicítku přelezla. Naštěstí ne moc, princeznička měla celkem i chuť k jídlu a po Brufíku, který srazil teplotu, i ke hrám. S blížícím se večerem jsme se ovšem opět dostali přes, papat už nám nechutnalo a byli jsme celkově bez nálady.

Dílo zkázy jsem dovršila vlažnou sprchou, abych aspoň trošku srazila teplotu před spaním, čímž jsem si vykoledovala řev vražděného podsvinčete, který se řádně nesl akusticky velmi výkonnými stoupačkami nahoru dolů. Ať z toho sousedi taky něco mají, že...

Krátce na to, posilněna sirupem proti kašli a teplotě, padla... A já, chtíc jí udělat radost, jsem opět sáhla po háčku a klubíčkách, pomocnících v depresi nejvyšších...


... a udělala jsem té svojí milované marodilce menšího brášku košíčka (prej nemá v čem nosit plyšáky, ač má jinak asi deset různých baťůžků, tašek a taštiček)...


... a jahůdkové prostíráníčko, o které mě už tak dlouho prosí. Snad bude mít ráno aspoň trošku radost...

A já doufám, že my budeme mít klidnou noc, jinak zítra cestou do práce asi nabourám a budeme to mít komplet.


KRÁSNÝ BEZVIRÓZNÍ VEČER!

*********************************************************

DĚKUJI VŠEM ZA POVZBUDIVÉ VZKAZY, VIROZU POMALU POMALIČKU PORÁŽÍME, IKDYŽ TO BUDE JEŠTĚ CHVILIČKU TRVAT, NEŽ SE VZPAMATUJEME... HEZKÉ ODPOLEDNE VŠEM!

23. dubna 2012



"Život je jako bonboniéra.
Nikdy nevíš, co ochutnáš..."

Forrest Gump







22. dubna 2012

Pro předčasňátka díl 1. - háčkované čepičky


Na začátku tohoto roku jsem se zapojila do projektu občanského sdružení Nedoklubko Zlatý kulíšek. Ač má Zlatý kulíšek ve svém podtextu "soutěž", já to tak neberu. Pro mě je to prostě příležitost vytvořit to, co umím, pro ty, co to potřebují...

A jelikož se mi začaly množit dotazy a žádosti ohledně různých háčkovaných oblečků, budu postupně vkládat co nejjednoduší návody krok-za-krokem, jak takové oblečky vyrobit.

Dneska to budou čepičky. Hned zkraje nutno podotknout, že se jedná o hodně hodně malé čepičky. Předčasňátka, nebo také kulíšci, se rodí již od nějakého 20.-22. týdne, mnohdy jejich váha sotva přesahuje jeden kilogram a měří sotva 30 cm. Hodně malá večka chleba...

Hlavičky předčasňátek mívají obvod cca 22-28 cm a výšku 10-12 cm. Tedy zhruba o 1/3 méně než miminko narozené "v termínu". Proto i naše čepičky nebudou větší.


Pokud jde o použité materiály, zapomeňte na bavlnu a její směsi. Nehřejí a jsou pro předčasňátka příliš hrubé. Jejich kůže postrádá běžnou odolnost zdravého a v termínu narozeného dítěte, ještě se dotváří její ochranná vrstva a paradoxně jsou pro ní přírodní materiály to nejhorší. Rovněž bambusové vlákno a čistá vlna nemají pro ně smysl. Bambus nehřeje (spíš naopak) a čistá vlna je může dráždit.

Proto volíme materiály snadno udržovatelné, lehké, které tzv. "nekoušou" a nepouští chlupy. "Kousavost" si můžete sami jednoduše vyzkoušet: klubíčko vlny přiložíte zespodu na svou čelist a krk (je to asi jedno z nejcitlivějších míst) anebo do loketní jamky a jemně stisknete. Chvilku vydržte a jestli vás vlna nekouše, bude to to pravé i pro kulíšky.

Pokud jde o sílu vlny, jsou vhodné spíše slabší, na jehlice/háček č. 2-3.5. Mě se nejvíce osvědčil Elian Nicky (je měkkoučký), dále Beruška a Batole. Záměrně volím příze tuzemských výrobců, bývají nejvíce k sehnání v běžných galanteriích.

Ze zahraničních můžu vřele doporučit např. Doru od Madame Tricot Paris.

Hodně se mě maminky ptají na Ladu od Vlnapu: na čepičky pro kulíšky není bohužel příliš vhodná; je silná a zbytečně moc teplá. Je vhodná na dečky do kočárků, případně do inkubátoru, max. na ponožky či bačkorky. Na čepičky bych s ní počkala, až bude kulíšek větší a bude schopen svou teplotu trošku regulovat sám.

Pokud jde o použité vzory, vyhněte se přílišnému experimentování a krajkovým či jinak děrovaným vzorům. Jsou pouze na efekt a pro kulíšky nemají cenu, protože je nezahřejí. Stačí jednoduché variace na známé dlouhé sloupky. Také berte v úvahu, že vzory musí být PRUŽNÉ a to včetně lemů čepiček. Proto nepoužívejte pro lemy krátké sloupky, které pruží minimálně. Raději čepičku nelemujte vůbec anebo uháčkujte lem ze tří řad reliéfních dlouhých sloupků. Popis na něj najdete dále v návodu.

Pokud jde o vlastní zdobení, tak s tím si vůbec nedělejte hlavu. Pro kulíšky v nemocnicích, zavřených za bezpečným sklem vyhřívaného inkubátoru neznamenají nic.

Zdobené čepičky jsou ale velmi vhodné jako dárečky pro jejich maminky, až půjdou kulíšci domů. Můžete tak vyrobit víc čepiček, nezdobené pro nemocnice a zdobené pro maminky a kulíšky na nošení v běžném životě, až budou mít nejhorší za sebou...

Dnes jsem si pro vás připravila tři postupy krok-za-krokem na tři různé háčkované vzorečky. Vycházejí se stejného základu, tj. základní placky o 4 řadách háčkovaných dlouhými sloupky.

CO TEDY BUDEME NA ČEPIČKU PRO KULÍŠKA POTŘEBOVAT:

  • vlnu Elian Nicky (z jednoho 50g klubíčka jsem uháčkovala tři čepičky a ještě mi maličké klubíčko zbylo)
  • háček č. 2.5 na vlnu
POUŽITÉ SLOUPKY A JEJICH ZKRATKY:

PO - pevné oko
ŘO - řetízkové oko
DS - dlouhý sloupek

Začneme tou nejjednodušší variantou, čepičkou háčkovanou celou z dlouhých sloupků z lícu, zakončenou lemem z reliéfních dlouhých sloupků.


Začneme na 7 ŘO, která spojíme jedním PO do kroužku.
1.ř.: 3 ŘO, 17 DS do kroužku; řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 18 sloupků
2.ř.: 3 ŘO + 1 DS do téhož oka, do každého dalšího DS vháčkujeme dva DS; řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 36 sloupků
3.ř.: 3 ŘO, do dalších dvou ok po 1 DS, do dalšího 2 DS, do dalších 3 ok po jednom DS atd. (do každého třetího DS vháčkujeme vždy dva DS - celkem 13x); řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 36+13=49 sloupků
4.ř.: 3 ŘO, v této řadě vháčkujeme 2 DS do každého čtvrtétho oka (vychází to vždy mezi ty dva DS vháčkované do jednoho oka z předešlé řady - viz foto), opakujeme 13x; řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 49+13=62 sloupků.

Od 5.řady již nepřidáváme. Placička má průměr 8 cm, což nám vystačí pro celkový obvod čepičky cca 25 cm. Dále háčkujeme v kruhových řadách rovně bez přidávání, každou řadu začínáme třemi ŘO a končíme jedním PO do horního ŘO.

Takto uháčkujeme 11 řad. Nyní uháčkujeme pružný lem z reliéfních dlouhých sloupků. Budeme střídat jeden přední reliéfní a jeden zadní reliéfní dlouhý sloupek.


Namísto tří ŘO uháčkujeme na začátku lemu první sloupek takto: háčkem podebereme 3 ŘO z předešlé řady zpředu, nahodíme přízi a protáhneme okolo sloupku. Na háčku máme dvě oka. Znovu nahodíme přízi a protáhneme oběma oky na háčku. Uháčkujeme jedno ŘO. Máme počáteční PŘEDNÍ reliéfní sloupek.


Dále pokračujeme střídáním jednoho zadního a jednoho předního reliéfního sloupku.


Na obrázcích máte názorně nakresleno, jak na přední a jak na zadní reliéfní dlouhý sloupek. Při reliéfních sloupcích nevpichujete do oka na vrcholu řady, ale podebíráte CELÝ SLOUPEK buď zezadu (zadní reliéfní sloupek - viz horní žlutý obrázek) nebo zepředu (přední reliéfní sloupek - viz spodní modrý obrázek). Nahození příze a její protahování je stejné jako u běžně háčkovaného dlouhého sloupku.


Uháčkujeme tři řady lemu reliéfními sloupky. Čepičku máme hotovou. Měří na výšku 11cm a její obvod je 25 cm. Zapravíme konce přízí a zapošijeme.


Z tohoto základu vychází i další čepička se vzorečkem plastických řádků. Začneme stejně jako předchozí čepičky:
7 ŘO, která spojíme jedním PO do kroužku.
1.ř.: 3 ŘO, 17 DS do kroužku; řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 18 sloupků. Uháčkujeme 3 ŘO a PRÁCI OTOČÍME! DRUHOU A KAŽDOU DALŠÍ SUDOU ŘADU BUDEME HÁČKOVAT ZRUBU!!!
2.ř.: 1 DS hned do oka u tří ŘO a do každého dalšího DS vháčkujeme dva DS; řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 36 sloupků. Uháčkujeme 3 ŘO a PRÁCI OTOČÍME.
3.ř.: Do dalších dvou ok po 1 DS, do dalšího 2 DS, do dalších 3 ok po jednom DS atd. (do každého třetího DS vháčkujeme vždy dva DS - celkem 13x); řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 36+13=49 sloupků. Uháčkujeme 3 ŘO a PRÁCI OTOČÍME.
4.ř.: V této řadě vháčkujeme 2 DS do každého čtvrtétho oka (vychází to vždy mezi ty dva DS vháčkované do jednoho oka z předešlé řady - viz foto), opakujeme 13x; řadu ukončíme jedním PO do horního ŘO - máme 49+13=62 sloupků. Uháčkujeme 3 ŘO a PRÁCI OTOČÍME.

Tímto způsobem budeme pokračovat, dokud neuháčkujeme celkem 11 řad. Poslední řadou bude řada LÍCOVÁ. A opět uháčkujeme pružný lem, tj. tři řady reliéfních dlouhých sloupků, střídáme jeden přední a jeden zadní.


Máme krásnou jednoduchou a přitom velmi efektní čepičku.

A teď zkusíme něco trošku víc pro holčičky. Následující vzoreček je zdobnější, ale není příliš děrovaný, tudíž se nemusíte bát, že by nezahřál.

Opět začneme základní plackou ve čtyřech řadách.


Od páté řady začneme háčkovat jednoduchý vějířový vzoreček:

3 ŘO, do téhož oka 1 DS - 2 ŘO - 2 DS.

Vynecháme 2 oka a okolo třetího DS z předešlé řady uháčkujeme jeden přední reliéfní dlouhý sloupek.

Opět dvě oka vynecháme a vháčkujeme další vějířek: 2 DS - 2 ŘO - 2 DS. Když se podíváte zrubu, tak v této řadě uvidíte za sebou 5 ok z předešlé řady: 2 vynechaná za první vějířkem - 1 oko z předního reliéfního sloupku - 2 vynechaná před druhým vějířkem.

Řadu končíme jedním reliéfním předním sloupkem a pevným okem do horního ŘO z těch prvních tří.

Stejným způsobem pokračujeme až do konce řady. Máme za sebou v řadě 10 vějířků a mezi nimi vždy jeden (celkem tedy 10) přední reliéfní dlouhý sloupek.

Vějířkovým vzorečkem uháčkujeme celkem 10 řad. U tohoto vzorečku není třeba háčkovat žádný lem, čepička hezky pruží i bez něho.


Zapravíme konce přízí a zapošijeme.

Za Kč 44,-, které mě stálo jedno klubíčko Elian Nicky, barva č. 280 (světlounce zelenomodrá) jsme vyrobili tři krásné čepičky pro předčasňátka a usnadnili jim tak aspoň maličko jejich nelehký start do života.


Při háčkování si můžete různě vyhrát s barvami a uvedené vzorečky různě střídat a kombinovat.



Na botičky, rukavičky a dečičky se vrhnem někdy příště.

Pokud byste potřebovali s něčím ohledně háčkování těchto mini pidi čepiček poradit, můžete se na mě kdykoliv obrátit prostřednictvím mailu, který mám uvedený ve svém profilu. Pokud budu vědět a moct, ráda všem poradím.

Hotové čepičky můžete zasílat koordinátorkám projektu, jejich seznam najdete na stránkách projektu Zlatý kulíšek.


HÁČKU ZDAR A KRÁSNOU NEDĚLI!

********************************************************

MOC DĚKUJU VŠEM ZA KRÁSNÉ A MILÉ KOMENTÁŘE!!! NĚJAK PŘESTÁVÁM STÍHAT ODPOVÍDAT NA KAŽDÝ ZVLÁŠŤ, TAK MĚ PROSÍM OMLUVTE...

DĚKUJI MOC ZA VAŠÍ PŘÍZEŇ!!!