VAJÍČKOVO

Po tom včerejším smutném příspěvku dneska hodně hodně vesele.

Jaro už je (skoro) tu a velikonoce v podstatě za dveřmi.

Však už se na ně taky poctivě skoro měsíc připravuju. Nakoupila jsem si polystyrenová vajíčka, malá i velká (ta jsou skoro jak pštrosí) a učím se je obháčkovávat. Je to docela psina, když nemáte žádný vzor, resp. žádný z těch, co jsem našla na netu, mi ani na jedno vajíčko nepasuje :o). Tak musím improvizovat. Ale baví mě to, mám pocit, že jsem zdolala další pomyslný stupínek.

Zatím mám jen pár kousků, ale jsem na sebe pyšná, jak jsem to zvládla. Ještě vloni bych si nedovedla ani v nejdivočejším snu pomyslet, že bych byla schopná něco takového zvládnout.

Zkusila jsem jak Camillu (fialové a červené vajíčko), tak i slabší Katku (bílé vajíčko). 

Katka je na to nejlepší, Sněhurkou či kordonetkou se tato velká vejce obháčkovávají hůř, ty jsou vhodné na ta malá. Ale stejně se to chystám vyzkoušet, tak pak budu referovat :o).

Růžové už putovalo v rámci jarní výměny k Ajce, červené poputuje v rámci dárečkové výměny k Ivance.

Potvůrky nechtěly při focení sedět, pořád se kulily na bok. Jenže vhodný fotogenický podstavec na tak velká jája jaksi ne a ne najít, tak posloužil keramický svícen, co jsem dostala od syna k narozeninám, a plechová konvička, kterou mi dal kolega v práci k vánocům. Docela jim s to vajíčky sluší, ne :o)?

A jelikož věřím, že to budete chtít také zkusit ;o), připravuju pro vás návod jak na malé, tak i na to velké vajíčko. Snad už o víkendu vložím.

Snad napřesrok povýším ještě o kousek a naučím se háčkovat okolo čehosi, co bude po uháčkování a naškrobení vajíčka rozbito a odstraněno, zbyde mi pak jen ta krásná háčkovaná skořepinka. Zatím je to pro mě vyšší dívčí, kterou musím dostudovat :o). Ti, kdo to umí, mají můj nehynoucí obdiv.

Představte si, že u nás bylo tak teplo, že přiletěl i motýlek :o)! Bohužel jen v sobotu, sluníčko svítilo, bylo nádherně jarně. Jenže pak se zatáhlo olověným příkrovem, ze kterého od té doby padá všechno možné a dusí nás smogem :o(.

Dokonalost hyacintkových květů nikdy nepřestanu obdivovat. Škoda jen, že tak intenzivně voní... všechny nás z ní bolí hlava, tak musí život trávit v kuchyni :o).

KRÁSNÝ ROZKVETLÝ DEN!