10. března 2013

ŠÍLENCI NA PETŘÍNĚ

Nejdřív bych vám všem chtěla moc a moc poděkovat za krásná přání k pátečnímu MDŽ. Bylo jich opravdu hodně a všechna mě velmi potěšila :o).

A teď k tomu názvu mého dnešního příspěvku: šílenci na Petříně.

Vzhledem k tomu, jaké počasí včera panovalo, se nám totiž snad ani jinak říct nedá :o). Bylo jen kousek nad nulou, do toho zataženo skoro až k zemi a neustále něco neidentifikovatelného padalo. Manža měl jít do práce v sobotu i v neděli, ale na poslední chvíli mu to změnili, tak se rozhodl nás vyvětrat. A prý "na Petříně jsme spolu ještě v podstatě nebyli, tak v sobotu vyrážíme, i kdyby tragače padaly". No, skoro padaly.


Nutno ale dodat, že ač jsme nově vydlážděné chodníčky v Petřínských lesích zdolávali ufunění a s kapucemi naraženými hluboko do čela, i v tomto nejasném ročním období má Petřín své obrovské kouzlo. Minimálně už z toho důvodu, že nikde nebyla ani noha. Potkali jsme všeho všudy tři pejskaře, čtyři podobně šílené turisty jako jsme my a partičku Anglánů na Segwayích, na které byla přímo božská podívaná :o). Bimbali se na těch strojích zpředu dozadu jak po pěti panácích slivovice a my se sázeli, kolik z nich poryje nosem v té krásné dlažbě pod jejich koly.


Město tu opravdu zainvestovalo a nové chodníčky s rustikálními lampami a novým dřevěným zábradlím jsou opravdu nádherné.


Zbytky původního hradního opevnění. Ikdyž je k nim velmi špatný přístup, někteří méně přizpůsobiví spoluobčané se k nim stejně dostanou a obestelou je odpadky. Tohle mi hlava prostě nebere.


Výhled na Újezd a Vltavu s peřejemi u Jiráskova mostu.


Hladová zeď s jednou z teras, ze kterých je za dobrého větrného počasí nádherný výhled nejen na celou Prahu, ale i na nejbližší okolí.


Při průchodu jednou z bran proražených v Hladové zdi se nám naskytl krásný, ikdyž poněkud zamlžený výhled na nezaměnitelnou siluetu Pražského hradu. Vždycky se mi při takovém pohledu skoro zastaví srdce; člověk tu žije přes 40 let, byl tu tolikrát a tak se mu takový pohled může už stát všedním. Mě ale ne; vždycky to se mnou tak trošku zamává, když si představím, co všechno se v těch místech událo, kdo všechno tudy chodil a kdo zde umíral. Taková místa mají svá neopakovatelná kouzla a měli bychom si je čas od času znovu a znovu projít, abychom nezapomněli.


Vchod do jednoho z částečně zachovalých bastionů (strážních věží) Hladové zdi. Tento se nachází nejníže a bývá na fotografiích Petřína nejvíce vidět.

Jeden z bastionů posloužil i jako základ pro stavbu dnešní Štefánikovy hvězdárny. Bohužel nám nebylo dopřáno jí navštívit, neboť jsme se trefili (jak jinak) přesně mezi dvě prohlídky a čekat dvě hodiny na další se nám v tom nečase fakt nechtělo.

Tento bastion se zachoval bez střechy, jen s opravenými ochozy a terasami pro pochozí střelce. Na ně se ovšem dostat nedá. No, aspoň jsme neměli odkud spadnout :o).


Vnitřek bastionu. Zde byly umístěné střelecké hlídky, v čele (dnes zamřížovaný) otvor na dělo. Bohužel se tyto strážní věže ukázaly být pro obranu Prahy velmi slabé, což se prokázalo při obléhání Prahy Švédy, kdy je během jedné jediné noci při nečekaném nočním útoku překročila švédská armáda generála Königsmarka a téměř bez boje obsadila v podstatě celou Prahu. 


Část původní petřínské pevnosti. Ač krásná, v minulosti se ukázala být bohužel zbytečná.



Výhled podél hladové zdi k Vltavě, na jejím protějším břehu naše "zlatá kaplička", Národní divadlo, se svou nezaměnitelnou, zlatem zdobenou střechou.


Další z dochovaných strážních věží. Tato je v bezvadném stavu, zjevně obývaná, ale zamčená. Ač u ní stálo zaparkované Subaru, nepodařilo se nám zjistit, kdo, kde, proč a s kým :o).


No nejni to paráda?


Petřínská lanovka. Nakonec jsme nejeli, bo jsme měli pocit, že naše zimou ztuhlé údy potřebují protáhnout. No, nachodili jsme toho setsakra dost, ještě teď mě bolí nohy :o).


Katedrální chrám, zasvěcený patronovi Petřína, svatému Vavřincovi. Nádherná malá stavba, která v tomto pošmourném období díky své barvě úžasně vyniká.


Á, na faře se kouří z komína, pan farář je doma. Že bychom zazvonili a pozvali se na čaj?


Hm, tak asi ne. Vstup hlídá nepřístupně se tvářící čtvernohý chlupáč, který by nás ale možná za dostatečné zdrbání pustil i panu faráři na klášterní archivní :o).


Park u kostela: zde je naprosto evidentní, kdo se o co stará; zatímco městské pozemky jsou plné marastu, odpadků a několik let starých hromad listí a ořezaných větví, církevní pozemky jsou doslova vyluxované a vsadila bych se, že načesali i trávník.


Jedno z mála zachovalých původních schodišť, včetně původního zábradlí. Jeho účel je ovšem již ryze dekorativní, protože při lehkém dotyku se nebezpečně rozkývalo všemi směry. Jako zábradlí ho tedy používat rozhodně nedoporučuju.


Nejznámější petřínskou atrakci, rozhlednu, mladší sestru Effeilovky, jsme spíše tušili než viděli. Však nás taky nahoru nepustili, bo vidět prý bylo vskutku houby.


Tak aspoň maličko z její historie (ta lucerna mě fakt bere, mít jí doma kam dát, už jsem jí měla v batůžku :o).


Jedno ze zastavení opravdu nádherné Křížové cesty. Má jich celkem 14 a celá cesta měří 350 metrů. Vloni byla cesta mezi jednotlivými zastaveními kompletně zrekonstruovaná, takže je nyní téměř bezvadně schůdná i pro kočárky a vozíčkáře. Její cesta se vine třemi zákrutami přímo pod Petřínskou rozhlednou.


Kaple Božího hrobu. Velmi zajímavá stavba. Postavená přesně podle kaple, která stojí v Jeruzalémě. Jen o kapánek menší. O dost velký kapánek. Zajímavostí této kapličky je mimo jiné její okno, které je umístěné tak, aby jím o velikonočních svátcích dopadl sluneční paprsek na tzv. obětní kámen, který se nachází uprostřed kaple. To je nepochybně velmi zajímavé, možná to půjdu o velikonocích zjistit.


Další z menších petřínských sakrálních staveb, kaple Kalvárie. Nachází se na východní straně od kostela, zastrčená mezi bujnými tisovými keři, bez tabulek a vysvětlivek, zapomenutá... a přitom tak krásná, jednoduchá v porovnání s vedle stojícím, až přeplácaným kostelem sv. Vavřince.
Je překrásně zdobená unikátním sgrafitem, které bylo vytvořeno podle návrhu Mikoláše Alše.


A největší legrace, na kterou jsme se těšili, když nás nepustili na rozhlednu. Návštěva magického zrcadlového obludiště.

Baf! Tak to jsem já, v celé své kráse za sloupem.


Pět Meluzínek: která je ta pravá? Pět jich fakt nechci, jedna je až až :o), sice se tváří jako boží umučení, ale tenhle výraz jí vydržel asi tak dvě vteřiny. V té třetí už zase letěla o zrcadlo dál a já se děsila, jestli do něj nevletí hlavou, jako jedna malá francouzská holčička, která se honila se starším bráchou a vlítla do zrcadla v plném rozběhu. To kupodivu neprasklo a i hlavička holčiky vydržela. Jen ještě nějakou dobu rezonovalo a holčička vřeštěla bolestí i leknutím. Pak se s uplakanýma očkama vypotácela z bludiště s boulí jak brambora nad okem. No, aspoň že tak. Mohlo to dopadnout i hůř.



V síni smíchu: já a Vašík. To jsme fešáci, co?


Konečně mám svou vysněnou figuru. A bez cvičení a diet, stačilo si stoupnout ke "vhodnému" zrcadlu :o). Jo, kdyby všechno v životě bylo tak jednoduché!


Ještě poslední pohled a pak už šup dolů na Smíchov dát si nějaký vydatný a hodně dobrý oběd, protože v žaludcích jsme po takovém výšlapu měli jak vymeteno.

Vzali jsme to přes Seminářské zahrady. 


Staré schodiště vedoucí do Seminářských zahrad, mimochodem velmi pečlivě udržovaných sadů plných ovocných stromů. Určitě se sem půjdu podívat tak za dva měsíce, až všechno pokvete. Musí to být nádhera!


 Z horní terasy nad zahradou je nádherný výhled na Újezd.


Kaple sv. Ludvíka, jejíž nejbližší okolí právě prochází rekonstrukcí a bude to nádhera; nová dlažba, nová přístupová cestička a nové obložení svahu nad ní. 

 
Rezidence amerického velvyslance v Schönborské zahradě. Po horním ochozu se promenoval nějaký černokabátník, tak jsem musela chvíli počkat, až zaleze, než jsem to mohla blejsknout.

 

Výhled na kostel Pražského jezulátka z horní části zahrady.


A tady už ho máme skoro jako na dlani. Kdybychom nebyli hladoví jak šakali, tak bychom určitě zašli aspoň na kukačku.

Ale je to k vzteku; včera jsme omokli jak slepičky a dnes už zase svítí sluníčko a rozhání ten skoropodzimní nečas. Nohy mě ale tak bolí, že budu ráda, když se půjdu s dětmi aspoň projít okolo domu.

KRÁSNOU NEDĚLI!


24 komentářů:

  1. No teda Leničko,to byl ale krásný výlet...já jako holka z Moravy takový výšlap na Petřín nemám:-)))...v blízkosti mám ale Kosíř tak je to dobrý nápad na výlet...jen co budou dětičky zdravé...opět jsme nachlazení...měj se moc krásně a odpočívej papa K.♥

    OdpovědětVymazat
  2. Leni, super ;)
    My pravidelně při návštěvách Prahy dělali výšlap na Petřín + Hrad + Malá Strana, občas Vyšehrad. A souhlasím, pohledy "z výšky" jsou pořád úchvatné ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Leni, parádní reportáž. My se na Petřín chystáme již od loňského léta, tak doufám, že letos to již dopadne. I když Vendu samozřejmě nejvíc zajímá ta zrcadlová síň.
    Leni, pošli nám trochu sluníčka sem taky je od pátka asi tak jako u vás včera. Fuj, už chci jaro.
    Krásnou neděli ... Věra

    OdpovědětVymazat
  4. Lenko, krásný výlet. Byla jsem na Petříně několikrát, ale nikdy jsem toho tolik neviděla jako dnes s tvojí reportáží. Příště musím být pozornější. Krásné fotky. Přeji pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat
  5. Leničko, nádherná reportáž .... já jsem na Petříně nikdy nebyla, vlastně jsem byla v Praze jen jednou a to jako dítě, takže si z celého výletu nevím proč, pamatuju jen zlatou uličku a Loretu s její nádhernou zvonkohrou a fousatou madonnou ..... ale už vím, že jestli se do ní jednou vydám , tak mé první kroky povedou na Petřín a to jen díky tvé reportáži .... Marki

    OdpovědětVymazat
  6. Jé, parádní povýdání. Dcera bydlí už 3.rokem v Praze, ale na Petříně jsme ještě nebyli. Musíme to napravit. U nás na jihu Moravy bylo včera 13 st.

    OdpovědětVymazat
  7. To je teda paráda - takáto reportáž - hneď by som si tam urobila výlet ...krásnu nedeľu.

    OdpovědětVymazat
  8. Leni, to je nádhera, hned si reportáž vytisknu a jak pojedu do Prahy, tak se projdu po Vašich stopách. Já jsem z Moravy, ale Prahu mám moc ráda, říkám, že jsem tam v minulém životě musela žít.

    OdpovědětVymazat
  9. Jéje, vy jste toho nachodili... a nafotili:-)))
    Supr bezva reportáž:-)
    Ajka

    OdpovědětVymazat
  10. Leničko krása-máte to tam u vás moc krásné!!!!!!Hezký večer!

    OdpovědětVymazat
  11. Leni, si ma normálne navnadila. Až pôjdeme za synáčikom do tej krásnej stovežatej, nahovorím ho aby nás na Petřín zobral. Krásne nafotené a príjemne popísané. Čítalo sa to samo.... Pa Hela

    OdpovědětVymazat
  12. Leni, i napriek počasiu úžasný výlet manžel vymyslel. Andrea

    OdpovědětVymazat
  13. Petrín ja moja srdcovka, dúfam, že sa tam tento rok opat dostanem. Mali ste skvelý výlet.

    OdpovědětVymazat
  14. Leničko, zrovna dneska jsme o Petříně mluvili, moc děkuji, že si náš vzala sebou!
    Hezký večer, pa Helena

    PS: ty máš ale dlouhý, respektive krátký nohy :o))

    OdpovědětVymazat
  15. Lenko, i ja ti dekuji za prekrasnou prochazku, historii a ... obcas bych tu Francii za takove prochazky mile rada vymenila.

    OdpovědětVymazat
  16. Leni, děkuji za virtuální procházku! Moc krásné fotečky, byť Vám počasí nepřálo. Určitě se vypravíme, jen co se počasí umoudří, opravdu to stojí za to! :) Měj krásné dny, pa, Jola

    OdpovědětVymazat
  17. Leni, děkuji za krásnou reportáž i pro nás z druhého konce. Na Petříně jsem byla jen jednou a zám jen ten vrcholek, v podstatě jsem absolvovla jent ot co vám se díky počasí nepodařilo :-) Jsem překvapena, kolik je tam křesťanských památek. Zdravím do Matičky Stověžaté M.

    OdpovědětVymazat
  18. Leni, krásná procházka i v nečase! Na Petříně jsme byli dva roky zpátky po vánocích. Na teploměru mínus deset, hromady sněhu, kdo by udržoval chodníky, že? Pamatuju si, jak jsme klouzali nebo se řítili i s kočárem z kopce dolů směrem na Hradčany i s partou vyděšených Holanďanů. Nevyšlo nám tehdy navštívit zrcadlovou síň, tak tam jěště někdy musíme. Hezký týden! Adriana

    OdpovědětVymazat
  19. Leničko moc Ti děkuju za úžasnou a vyčerpávající fotoreportáž. Coby ne-Pražák se dostanu na Petřín jen málokdy a některá místa pro mě byla do teď úplně neznámá.
    Přesto jsem loni objevila jedno, které v Tvém bohatém výčtu není a ráda se o ně na oplátku podělím, a to restauraci Petřínské terasy. Loni jsme tam se ségrou vychytaly jarní chřestové hody. Seděly jsme venku a krom skvělého jídla si vychutnávaly i překrásný výhled na panorama Hradu.
    Tam by se vám určitě líbilo!
    Krásný den a ještě jednou díky!
    V.

    OdpovědětVymazat
  20. Leni, prekrásny výlet, tak rada by som sa tam pozrela... Meluzínka si to určte užila ..hlavne, že je už zdravá...máte to tam moc krásne .....

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Leni, škoda, že to mám tak z ruky, hned bych vyrazila na procházku.

    OdpovědětVymazat
  22. Leni krásný den jsi si s rodinkou užila :o) Také bych se tam ráda podívala :o) Martina

    OdpovědětVymazat
  23. Ďakujem ti za krásnu virtuálnu prechádzku po Petříne, hneď by som si vyšla, máte to tam krásne a myslím, že investícia do dláždených chodníkov sa vyplatila, síce nič moc pre paničky a ich lodičky, ale pre akčné ženičky, celkom fajn. Ja som v sobotu tiež navrhla výlet do prírody, ale v sobotu sa konala papučová kultúra, v nedeľu som to už nevydržala a vyvenčila som seba aj malú aspoň po parku u nás.
    Zrkadlová sieň vyzerá lákavo, tam by sa decúchy zabavili (dúfam, aj keď niekedy môj vkus a ich je celkom odlišný). To zrkadlo by som brala domov aj ja, z minulého roku som si ušpekovala 5 kilo navrch, uff.

    OdpovědětVymazat
  24. New Diet Taps into Innovative Plan to Help Dieters Lose 15 Pounds within Only 21 Days!

    OdpovědětVymazat

Děkuji moc za všechny vaše milé komentáře :o) jsem ráda, že jste se u mě zastavili... A pro anonymní komentující - podepisujte se prosím, případně na sebe vložte i odkaz (pokud se známe z FB nebo MMB), jinak nemám tuchu, kdo mi to vlastně tak pěkně píše :o)!