PRO ANEŽKU

Na začátku února jsem dostala od kamaráda potěšující smsku: "Jmenuji se Anežka a narodila jsem se dnes ráno. Bohužel jsem si trošku pospíšila, tak vážím jen 1,20 kg a měřím 38 cm. Takže budu muset ještě chviličku dozrávat ve skleníčku. Ale maminka i já jsme jinak v pořádku".

No, setsakra si Anežka pospíšila na tento svět. Téměř o tři měsíce byla rychlejší. Měla se narodit až začátkem května.

Když mi přišla mailem fotka, na ní hromada hadiček a uprostřed maličký skříteček, který ještě ani sám neuměl dýchat ani polykat, chtělo se mi trošku plakat.

Ale Anežka je bojovník. Obrovský. Když jsem po necelém měsíci dostala zprávu, že přibrala skorem tři čtvrtě kila a pár cm k tomu a z nejhoršího je tedy pravděpodobně venku, už to bylo veselejší.

A hned jsem začala hrabat v zásobách, abych Anežce něco vyrobila.

Našla jsem celé nové klubko bílého Batolete, přidala k tomu pár mašliček, barevných korálků a knoflíčků a na světě je soupravička pro nedonošeňátko na cestu domů.

Je to opravdu maličké, ani celé to desetidekové klubko jsem nespotřebovala. 

Tak posuďte, jak se mi to povedlo.

 

 

 

 

Balíček s dárečkem i přáníčkem k narození miminka minulý týden dorazil k Anežčiným rodičům a moc se jim to líbí. Prý už je soupravička uložená ve skříňce a jak to vypadá, Anežka už jí brzy užije. To mě potěšilo daleko víc než to, že se jim soupravička líbí :o).

Hodně štěstí, Anežko, a vám všem ostatním, kteří jste se dnes u mě zastavili, krásný víkend!