POHODA, KLÍDEK A...

...tabáček, hodilo by se dokončit.

Ale poněvadž tomu neholduju, zakončuji ...foťáček.

Na víkend jsme po dlouhé době vyjeli k manžově mamince a sestře na chatu. Naposledy jsme tam byli na vánoce, páč na nový rok odešlo čerpadlo ve studni a byli jsme totálně bez vody. Podařilo se opravit, resp. vyměnit teprve nedávno, tak už zase můžeme vyjíždět do přírody a za čistým vzduchem.

V neděli mě Meluzínka vytáhla z postele už v půl sedmé. Oblékla se, zasedla k snídani a k pohádkám (jak jinak v neděli ráno) a já vzala foťák a vyrazila do zahrady, která už se změnila v pořádnou džungli, nalovit nějaké krásné obrázky z brzkého rána.

Myslím, že ani nepotřebují zvláštní komentář.

Stoletý dub před vchodem do zahrady...

 

Švagrušiny tulipány...

 ...nádherně kvetoucí okrasný česnek...

Moje venkovní ibišky s plnokvětými modřenci a další várkou tulipánů u paty...

 

...už krásně raší, moc se těším, až taky rozkvetou, jsou vsazené dva těsně vedle sebe, každý má trošku jiné květy a když kvetou oba naráz, vypadá to moc pěkně.

 

Oleandr po manželově zástřihu... doufám, že to chlapec přežije a zase obrazí...

Rybíz už má docela velké kuličky! V květnu bych to tedy fakt nečekala, vloni to bylo minimálně o měsíc později.

No a ten angrešt! Neuvěřitelné, je úplně osypaný! No jestli uzraje byť jen polovina toho všeho, budem mít setsakra co dělat :o)

Manžovy borůvky a brusinky... kvetou naprosto fenomenálně, jsme vskutku zvědaví, kolik toho uzraje... ale při našem pěstitelském štěstí to z poloviny pomlátí kroupy a ta druhá půlka ještě stihne zrmznout...

Jahůdky jsou letos nádherné, všechny překrásně kvetou a zatím je nic neožralo... vloni se na nich těžce podepsal srnec nenasyta, migrující napříč sousedícími zahradami, když si našel cestičku skrz děravé ploty...

Jsem ráda, že se mi při mém mizerném fotografickém umění podařilo zachytit i ty krásné kapičky rosy na listech...

Nehynoucí šnytlik... už mi sahá skorem po kolena a poupat má na rozdávání...

Stařičká švestka dostala před třemi lety radikální zářez těsně pod korunou s tím, že zbytek půjde vykopat a pryč... ale holka na to měla jiný názor, zabalit to rozhodně nehodlá a obrazila znovu, kousek pod místem potupy :o) se starými vrátky od kozíko chlívku jim to spolu docela sekne, ne?

Jediná pomněnka, která na zahradě zbyla po manžově parádní jízdě se sekačkou... asi proto, že se krčí u dvířek staré nepoužívané kadibudky :o)

A švagrušina mini skalka... říkám jí studenokrevná, protože zahrada s chalupou stojí nad takovým studeným skalnatým údolíčkem a navíc má švagrová skalku ještě ve stínu kadeřavé vrby... kytičkám to ale evidentně vůbec nevadí a činí se ostošest!

Skalkoví povaleči...

Pítko pro ptáčky...

Skupinka několika druhů skalkových mini irisů...

... jsou to naprosto neuvěřitelné květinky...

Tahle potvůrka je taková sázka do loterie... každým rokem se sázíme, jestli vykvete nebo ne... zatím není po poupátkách ani památky, uvidíme, snad se umoudří, kvete totiž překrásnými modrými zvonky...

Voskovkovo...

První nefalšovaný zástupce léta... žlutá kala...

... synonynum dokonalosti.

Snad se vám procházka jarní zahradou líbila a v tom horšícím se počasí venku, které se prý ještě pár dní nemá vylepšit, vám aspoň trošku zvedla náladu.

KRÁSNÝ VEČER, DÍKY, ŽE JSTE SE OPĚT STAVILI, A TAKÉ ZA VŠECHNY KOMENTÁŘE POD MINULÝMI PŘÍSPĚVKY!