Jako každý rok jsme i letos o prodlouženém víkendu vyrazili směr pražská ZOO.
ZOO sice ještě není po červnových povodních fit, ale právě proto jsme jí šli touto formou podpořit.
A byli jsme moc příjemně překvapení. Zaměstnanci ZOO i dobrovolníci, kteří ZOO nezištně pomáhají, odvedli při samotných povodních i při odklízení povodňových škod opravdu veliký kus práce. Zahrada se snaží návštěvníkům nabídnout maximální komfort i za těchto stížených podmínek.
U hlavního vchodu si můžete vypůjčit kolo, vozík nebo, jako my, dětské odrážedlo i s helmičkou. A to jen na občanku. Zdarma. Kdyby chtěli 100,-, tak bych jim jí klidně dala. A ZOO by měla pár kaček navíc.
Všechno ještě není úplně v pořádku, je zavřená valná část spodního areálu: dětská ZOO, pavilon kočkovitých šelem a terarium, Čambal - pavilon gaviálů (to mě zvlášť mrzelo, protože
gaviály jsem si moc přála vidět) pavilon velkých želv a mnoho jiných.
 |
| Aktuální mapa ZOO po povodních |
Škody způsobené velkou vodou jsou ještě vidět na každém kroku.
Ale tyto smutné obrázky vyvažuje zbytek zahrady, kde všechno žije, je veselé a množí se.
A abych neunavovala stejnými obrázky jako vloni, pozvu vás na pár novinek, které se v ZOO udály.
Psouni dostali nový výběh...
...kde se jim evidentně moc líbí.
Ač musí trávit celé dny venku, nic jim to nevadí. Láska holt kvete v každém prostředí a v každém věku...
Ve výběhu lemurů odstranili elektrické ohradníky a návštěvníci mají možnost se dostat až do bezprostřední blízkosti těchto legračních opiček. A jim je notně šumák, že na ně ti podivní dvounožci stále něčím míří, cvakají a vrčí. Jen se občas snaží nějaký takový obtěžující předmět ukrást a zpacifikovat. Takže bacha na ty nenechavce!
Jeden lemurek se nám zamiloval do Meluzínky.
Sedl si vedle ní na lavičku a notnou chvíli si jí zvědavě prohlížel. Až jsem se bála, aby na ní neskočil a nechtěl si jí odtáhnout do větví.
Největší nedávný přírůstek do expozic: Údolí slonů.
Je to opravdu moc povedená expozice.
Jelikož pražská ZOO chová výhradně
slony indické, v tomto údolí se všechno točí právě okolo nich; návštěvníkům se snaží přiblížit nejen samotné slony, ale také jejich roli v náboženství, která opravdu není malá. Sloní motivy se objevují v podstatě v každé hinduistické sakrální stavbě, mají dokonce i svého vlastního boha.
Věrná kopie indického "svatého domu" Ašrámu, včetně vnitřního zařízení. A krásně to tam vonělo vonnými tyčinkami!
Sloni, kam se podíváš...
Sochy slonů v různých velikostech najdete v celém, půl kilometru dlouhém slonním údolí. Děti nemeškaly a hned si je osedlali. Byli to jediní tlustokožci, kteří si to nechali bez mrknutí oka líbit :o).
A tady už jsou ti živí.
Jedno z mnoha letošních mláďátek - slonní samička Sita, která ještě v bříšku připutovala se svojí mamkou Donnou z Rotterdamu. A můžu říct, že je to tedy pěkné éro, ze všeho má děsnou srandu, každého pošťuchuje a všem se plete pod nohy.
Sloni si svůj nový výběh náležitě užívají. Jsou v něm opravdu jako doma.
Sloní samec Mekong. Bohužel je to sólista, obývá samostatný výběh, aby neublížil mláďatům a dospělé slonice aby mu nenatrhly triko. Ale vzhledem k tomu, že sloní samci jsou od přírody samotáři, tak mu to nějak zvlášť nevadí. Aspoň má od toho hejna bab klid :o).
Původní, nyní osiřelý a zarostlý sloninec. Chystá se jeho rekonstrukce a přestavba na nový pavilon. No, už aby to bylo, protože vypadá opravdu moc smutně.
Součástí Údolí slonů je i nový kamenný labyrint pro děti.
Opravdu povedená atrakce. Meluzínku jsme odtud nemohli asi půl hodiny dostat.
Vašík samozřejmě taky musel vyzkoušet, ovšem při jeho výšce 180cm+ už měl trošku problém se tam vejít.
No vida, mám doma dvě slůňata! Vlevo novorozené, vpravo čtyřleté. Mno, žádní drobci teda!
V nyní zavřené dětské ZOO se děti mohli projet na konících a jednom oslíkovi. Jelikož je jejich zázemí ale po velké vodě neobyvatelné, jsou koníci i s oslíkem rozesetí po malých skupinkách po celé ZOO.
Meluzínka samozřejmě jinak nedala, než že se musí v každé skupince aspoň jednou projet (nakonec to bylo celkem 5x, ještěže jedna jízda stála jen 20,-).
Největším zážitkem byla jízda na oslíkovi Vašíkovi (syn si to bral osobně - oslík jmenovec). Meluzínka mu na oplátku dala kousek jablíčka a Vašík pak žebral u svojí chovatelky ostošest a celou jí poslintal :o).
Na oběd jsme se stavili v restauraci ve zrekonstruovaných Gočárových domech. Stavby jsou to opravdu krásné, ale ceny s přímo himalájskou přirážkou. Tři lívance s krémem a rybízovou omáčkou za 95,- a jarní kuřátko se třemi brambůrkami za 225,-. Kdyby děti neměly takový hlad a nesnědly předtím všechny naše zásoby ze dvou baťohů... no, aspoň, že to snědly a chutnalo jim... my s manžou jsme si dali párek v rohlíku u žiraf :o).
A na závěr jeden kuk na mě v novém letním sestřihu. Teda ale s tou dvojitou bradou bych měla něco dělat. Anebo je to záběr ze špatného úhlu :o)?
Jestli to nemáte daleko, doporučuju si do pražské ZOO zajet. Postupně zjišťujeme, že už to není výlet na jeden den. Zahrada je sice zčásti zavřená, ale stejně jsme za sedm hodin nestihli projít všechno. Zahradě svojí návštěvou moc pomůžete. A navíc si třeba můžete koupit i
povodňový bublifuk.
Loučím se s vámi a děkuji, že jste se dnes prošli se mnou.
KRÁSNÝ VEČER A DÍKY, ŽE JSTE SE OPĚT STAVILI!
