MIŠMAŠ POLŠTÁŘ

... aneb když barvy zuří. Přesně tohle mě napadlo při pohledu na hotový polštářek, který jsem o víkendu doháčkovala pro mojí malou větroplašku v jejích momentálně nejmilovanějších barvách.

Růžová a fialová. Sladit tyhle dvě, zdánlivě příbuzné barvy, nebylo zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Proto jsem vybrala dva odstíny od každé a trochu jsem je "odlehčila" přírodně bílou.

Polštářek je oboustranný, z každé strany trošku jiné vzory.

 

Detail vzorečku. Byla to fuška, hlavně to zapošívání volných konců v každé řadě. Stálo mě to několik jehlou probodených prstů a pár šedivých vlasů návdavkem. Ale co by člověk pro ty svoje miláčky neudělal.

Ač jsem snažila, aby to nebylo nebo aspoň ne příliš, šílené je to podle mě stejně dost.

Dítě je ovšem nadšené a o to vlastně šlo. Takže bych řekla: Mise splněna!

 

 

 

 

 

 

ŠÍLENÉMU TVOŘENÍ ZDAR A UŽÍVEJTE POSLEDNÍCH DNŮ PRÁZDNIN!

ANTIBOUCHADLO

Když má někdo průtok vzduchu bytem direkt ze severu na jih, téměř bez překážky či zatáčky, a k tomu děti, které mají pocit, že máme dveřníka nebo minimálně místo dveří korále, je nabíledni, že porád někde nějaké dvéře bouchaj.

A jelikož máme až na pár výjimek dveře napůl prosklené, vždycky sebou při takovém bouchnutí škubnu, jestli teď už to sklo vyletělo ven nebo ne.

Mívali jsme mezi dveřmi taková ta různá zarážedla, ušitá zviřátka naplněná pískem apod., ale není nic snažšího než při hře na honěnou do zviřátka čutnout a katapultovat ho na druhý konec bytu, mimo zónu plnění svého původního účelu.

Pak mi při brouzdání virtuálním světem oko zavadilo o epesní háčkované antibouchadlo. A to už byl jen krůček k tomu přičinit si své vlastní.

Ze zbytků akrylové vlny Standard, háček č. 4mm. Prácička sotva na pár desítek minut včetně navlékání korálků.

Nahodit 35 řetízkových ok.

Do 2. a dalších 33 ok po jednom krátkém sloupku (celkem 34 kr.sloupků).

Totéž zopakovat v dalších třech řadách.

V páté řadě uháčkovat 2 kr.sloupky, 9 řetízkových ok, 9 ok přeskočit. Uháčkovat 14 kr.sloupků a 10 řet.ok, zbývajících 10 ok vynechat. Práci otočit.

Do 2. a dalších ok po jednom krátkém sloupku, včetně řetízkových ok. Na konci opět máme 34 kr.sloupků.

Totéž zopakovat v dalších třech řadách. Celkem 9 řad.

Vlnu neukončovat, obháčkovat antibouchadlo ze tří stran (stranu s nesháčkovaným otvorem neobháčkovávat), v rozích vždy 3 krátké sloupky do jednoho oka.

Vlnu ukončit, zapošít konce.

Začít s novou vlnou, uháčkovat 40 řet.ok (pevněji) na zavazování, napojit na neobháčkovanou stranu u nesháčkovaného otvoru a uháčkovat 5 kr.sloupků (co řada, to kr.sloupek). Můžete pokračovat obloučkovým lemem (6 dlouhých sloupků do jednoho oka - 2 oka vynechat - 1 kr.sloupek - 2 oka vynechat atd.) nebo vlnu ukončit a zapošít konec.

Totéž u druhé neobháčkované strany. Pokud budete háčkovat obloučkový lem, pokračujte po obháčkování celého antibouchadla rovnou uháčkováním 40 řet.ok na zavazování na druhé straně.

Na volné  konce na vléct korálky a hotovo, punktum, koněc.

Uvedený počet ok pasuje na standardní české dveře. Nemáte-li podobnou vlnu, přizpůsobte si počet ok k vlně a síle háčku, kterou máte. Osobně ale doporučuji použít co nejsilnější vlnu, na háček min. 4mm. Máte-li slabou vlnu, vemte jí klidně dvojitě či trojitě, antibouchadlo musí mít pořádnou sílu, aby dveře zadrželo.

Sháčkovaným koncem navlét na kliku...

... a na druhé straně okolo kliky zavázat. Důležité je, aby antibouchadlo sedělo přes ten zobáček, který se zacvakává do zámku. Není tedy žádoucí, aby bylo antibouchadlo volné, příp. pružilo.

Jednoduché, efektní a účinné. Aspoň u nás. Děti hned vyzkoušely. Sice to bouchalo, ale hodně tlumeně a sklo se ani nezachvělo. A o to šlo. Snad to vydrží.

CO NEJMÉNĚ VYSYPANÝCH SKEL A HÁČKU ZDAR!

UŽ HO MÁM!

Polštářek. Konečně hotový. A jen můj, ha!

Vidina ryze mého soukromého povalečníka mi byla silným hnacím motorem. Ušmodrchala jsem ho v pro mě momentálně rekordním čase necelého jednoho týdne.

 

Něco Camilla, něco Nella, něco Catania. A na všechno háček č. 3 mm. Návod na květinkový čtvereček k nalezení tu.

Sháčkováno z lícu krátkými sloupky, pro ty, co se mě tolik ptali.

A zadní díl jednobarevný, z vanilkové Nelly, se stejným květinkovým motivem. Jen krapet střízlivější variace, když nebude nálada na barvy.

 

Málem jsem ho neuhájila. Zákeřná pětiletá cácora se mi ho snažila uzmout. Ale měla jsem ostříží zrak a vpravdě hadí chmat. Už si nedovolí se k němu ani přiblížit :o). 

Na oplátku jsem slíbila přičinit jí také jeden kousek. Růžovo-fialový. Šmankote, to bude šílená barevná kombinace.

Synek, nakročen na 14 let, si nepřeje býti opomenut. Přání zní "černej s gondorským bílým stromem z Pána prstenů".

 

No, to si asi pěkně zavyšívám. Už se moc těším.

Díky opět převelice za všechny komentáře, které jste mi tu zanechali. Těší mě a ženou dál. Tolik je takových potřeba a nikdy není dost! Díky ještě jednou.

KRÁSNÝ, IKDYŽ KRAPET PROPRŠENÝ DEN A TVOŘENÍ ZDAR!

Z PONOŽEK DO BRAMBOR

Na jaře jsem si ve výprodejovém záchvatu koupila pět klubíček Babiččiny ponožkové. Ouhrnem bratru za sto kaček.

No jo, jenže ponožková je ta vlna asi jen podle názvu. Protože jak jsem upletla první ponožku a navlíkla si jí na nohu, okamžitě šla dolů a rozpárat. Kousalo to jak prevít. Což o to, odolná ona asi je, ale možná tak na ponožky do hornických bot.

Půl roku ležela v koutě a smutně na mě koukala. Pak mě napadlo jí využít na takový ten sedací puf, co jsou dnes tak v módě. Ale zase chyba lávky, z téhle vlny to byl očistec. Tak znovu páračka a znovu do kouta.

Nakonec jsem jí vzala na milost a vyrobila jsem z oné nešťastnice - a teď pozor, to byste neřekli - háčkovaný košík na brambory!

A nutno dodat, že brambůrkám se v něm docela líbí. Nehnijou, neměknou. Pěkně si spolu sedí v kuchyni na podlaze vedle lednice, společnost jim dělá kámoš cibuláček.

Aby bylo neodiskutovatelně jasno, k čemu ten lavorek vlastně slouží, přičinila jsem vlastnoručně vyšitou (!) "ceduli".

Vlnu jsem vzala naráz ze všech pěti klubek (a že to bylo lano!) plus háček č. 10.

Asi jsem kapánek mešuge, ale mě takhle bláznivě recyklovat prostě baví.

A co vy, jakým recyklačním pokusům se oddáváte při svém tvoření?

HÁČKU ZDAR A  HEZKÝ VEČER!

 

P.S.: A propós, polštářek už je skoro hotový, čtverečky připravené, zadní část rovněž, tak teď jen to smontovat dohromady a finíto :o)!

A BUDE JEN MŮJ!

Po tolika uháčkovaných pro jiné si konečně také jeden vyrobím pro sebe.

Polštářek.

Sice ještě nevím, kam ho "ustájím", ale to je fuk. Hlavně, že ho budu mít. A pak, místo se vždycky nějaké najde.

Bude romantický, květinkový. A bude jen můj. Jen ať se někdo opováží se mi na něj jen podívat ;o).

Základ je ze známé chňapky, návod najdete tady.

Já jsem si upravila ty řady za centrální kytičkou, první a druhá řada jsou dlouhé sloupky podle návodu, poslední  třetí řada pak okýnka 1 dlouhý sloupek + 2 řetízková oka, v rozích pak 3 dlouhé sloupky + 3 řetízková oka + 3 dlouhé sloupky. Aby to bylo vzdušnější.

Padnou na to všechny možné zbytky Camilly a že jich mám požehnaně.

Ta světlounká vanilková byla původně na tašku, kterou jsem ale nakonec odpískala. Snad napřesrok. A asi z jiné barvy, tuhle bych asi prala každý týden :o).
 

A na čem teď pracujete vy? Vedra jsou snad nenávratně fuč (aspoň pro letošek), chladnější počasí vyloženě vybízí sednout do křesílka pod strom nebo do altánku a něco pěkného vyrobit, no ne?

Díky za všechny krásné komentáře pod minulými příspěvky a mějte se parádně!

KRÁSNÝ ZBYTEK PRÁZDNIN A HÁČKU ZDAR!

A ZASE TEN PROVÁZEK

Ráda při háčkování zkouším pracovat s ne tak běžnými materiály. Jako například s obyčejným konopným provázkem.

Občas může být hůř k sehnání, protože doba přeje plastům.

Máte-li štěstí, natrefíte na výprodej v některém z hobby shopů a pak je to otázka pár korun.

Z posledního provázkování (byla z toho podložka pod hrnec, jestli si pamatujete - mimochodem, je v permanenci každý den a ani se nehne) mi zbylo maličké klubíčko, které přímo volalo po spotřebování.

A protože to bylo opravdu velmi malé klubíčko, nezbylo na víc než pár podložek pod cokoliv.

Aby to nebylo tak monotónní, doplnila jsem provázek přírodně bílou směsovou přízí Kačenka.

Práce to byla maličko úmorná, přece jen provázek postrádá pružnost klasické pletací příze. Provázek má taky trošku tendenci se zařezávat do rukou, takže jsem práci musela častěji odkládat. I tak mám ale na pravé ruce malý "šlic". Holt povolené ztráty, se kterými se počítá :o).

Vyzkoušela jsem dva vzorečky a myslím, že v obou to vypadá moc pěkně a efektně.

 A co vy, už jste také něco podobného vyzkoušeli?


KRÁSNÝ DEN A HÁČKU ZDAR!

KONEČNĚ HOTOVÝ...

Vedra minulých dní si vybrala svou daň a já včera padla jak moucha zasažená kravským ocasem. V krku jsem slovy mého vtipného tatínka měla jak v polepšovně, cosi se tam pralo jako u Kropáčka v Machovi a Šebestové, skoro jsem zvuk nevydala, hlava mě  bolela jak střep, teplota se blížila 38°C a vůbec jsem se cítila velmi nepoužitelně.

Vzala jsem si v práci zdravotní volno (někde tomu říkají sick-days) a vyrazila směr ORL. A co myslíte, byl tam. Zánět průdušnice, hlasivek a zadní části nosohltanu jak vrata. To už tu dlouho nebylo.

Paní doktorka udělala výtěr (ble, jak já ty vatičky v krku nesnáším), koukala nějakým ...skopem skoro až do žaludku (v jedné vteřině jsem myslela, že to bude můj konec) a rezolutně prohlásila, že v tomto stavu už to bez antibiotik nezvládnem.

A tak namísto toho, abych s rodinkou vyrazila na víkend na chalupu, sedím doma, ve stínu, se džbánem vlažného jablečného čaje s meduňkou, koukám jak po ráně palicí a snažím se bacily přemluvit, aby rozumě ustoupily. Mám v sobě třetí dávku antibiotik, lehce se mi ulevilo.

Dnes jsem se bolestí v krku vzbudila už v šest a ne a ne znovu zabrat, tak  jsem se vyhrabala z peřin, udělala si další várku pitné kúry a zapla pc. Při pohledu na svůj blog jsem si řekla, že by to chtělo trošku změnu. Vykutala jsem zopár starších fotek a pokusila se o nové záhlaví, snad se mi to aspoň trošku povedlo.

A když už jsem byla tak pěkně rozjetá, vytáhla jsem ze skříně svůj nedávno dokončený háčkovaný svetr a KONEČNĚ jsem ho pro vás nafotila.

Svetr měl být původně pletený, rozdělala jsem ho už v lednu, abych ho do jara zvládla. Haha. Zkusila jsem asi šest různých vzorů a typů, které jsem všechny postupně rozpárala. Nakonec zvítězil tento.

Je háčkovaný od krku dolů; nejdříve se háčkuje sedlo, potom tělo, nakonec rukávy.

Na svojí velikost 46 jsem spotřebovala cca 60 dkg bambusové příze Panda. Háčkovala jsem podle návodu kanadského výrobce vln a přízí Bernat a najdete ho tady. Pro přístup k návodům je třeba se zaregistrovat, ale víc než pár minut času to nestojí.

Původní návod je na vestu bez rukávů, s rukávy jsem se poprala sama.

Knoflíky byly docela oříšek, dlouho jsem nevěděla, jaké by se na svetr hodily. Nakonec to vyhrály obyčejné kulaté dřevěné. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy jsem se snažila sehnat potřebnou velikost. Prostě... nebyly. Tak jsem ve svých bohatých zásobách vyhrabala dřevěné se vzorem, vzala starý pilníček na nehty a vzorek  prostě opilovala. Ani to není znát, co?

 

Tak co, jak se mi to povedlo? Já osobně jsem docela spokojená. Svetřík je jemný a splývavý, střih k mé postavě velmi lichotivý :o).

Pokud se do svetru nebo aspoň do vesty budete chtít taky pustit, držím palec.

KRÁSNÝ LETNÍ DEN A HÁČKU ZDAR!