KDEPAK ASI UDĚLALI SOUDRUZI CHYBU...

... asi už někde při výrobě... jinak si to nedovedu vysvětlit... mladší plivla bacil na staršího a jen co dobrala antibiotika, padl on... ve výtěru a v odběrech (opět) nic, ovšem plíce si může vykašlat a devátý den horečky přes 38°C... i Mudr. uznala, že TOHLE fakt už viróza není, anóbrž pravděpodobně stejná infekce ve starším provedení... tak to vážně skáču radostí do stropu...

Ale abych jen neskuhrala, bylo to spíš už jen takové holé konstatování skutečnosti, už téměř bez emocí :o), okolo mě uzrálo i pár malých radostí. Po několikaměsíčním zimním spánku mi vykvetla mučenka, jejíž dokonalý a složitý květ mě asi nikdy nepřestane udivovat.

Tahle mrška mě dost zkouší: ke konci léta jí začne masivně žloutnout všechno listí, které do pár týdnů kompletně opadá a ona se tváří, že do příštího dne už nepřežije. Jenže mě už neoblafne, hérečka, poctivě jí celou zimu zalévám, až se konečně dočkám další várky zelených lístků a když pánbůh, hnojivo a sluníčko dají, tak i nějakých těch květů. Škoda jen, že nikdy ne víc jak jednoho naráz. 

Orchidejka, kterou jsem dostala v únoru k svátku se dvěma rozvitými kvítky, se snažila, co mohla, a nakonec dotáhla ke zdárnému květu i zbývající poupata. Celkem se jich na dvou odnožích pohupuje osm! Co bych za to dala, aby se mi jich příště podařila aspoň polovina...

A takhle vykvetla babiččina voskovka: má nádherný, vpravdě voskový květ (i na omak). Krásná, když kvete, ale když odkvete, kvítka uschnou a ne aby disciplinovaně spadl na zem celý ten chuchel. On se klidně poroučí k zemi právě po těch jednotlivých kvítečkách na dlouhých suchých stoncích, které v podstatě nejdou sesbírat, zato spolehlivě ucpou vysavač. To by mě vždycky čert vzal!

A na závěr jeden, ikdyž zatím jen poloviční, pěstitelský úspěch: předloni zakoupená a vysazená balkonová borůvka se chystá ke květu a to hned na dvou výhonech! Manža nelenil, sedl v dřep před květináč a jal se poupata počítat. Prý jestli se to fakt PODAŘÍ, mohli bychom mít i dvacet borůvek! No, snad mu ten numerický model vyjde...

Díky opět za návštěvu a krásné komentáře, které mě vždycky moc potěší, dodají energii a veselejší mysl.

Pa, L.

JAKO LÍZÁTKO

Tak jsem splnila další úkol: fialovo-růžovou tuničku. Že to moje dítě má takový cit pro kombinaci barev... nemohla jsem zaboha sehnat fialovou a růžovou v síle a materiálu, co by k sobě nějakým solidním způsobem ladily... až mi padlo oko na tuhle úžasnou melírovku z turecké stáje Nako jménem Lolipop nebo-li lízátko. Výstižné pojmenování.

Ta naše holka v tom fakt jak lízátko vypadá :o).

Focení se opět neobešlo bez šaškování. No, ale ona by to vlastně byla jinak nuda...

Pokus o umění aneb vzácná chvilka v klidu. Asi se venku zase rvali psi, to jí vždycky neuvěřitelně zaujme a uzemní...

Díky opět za návštěvu a jehlicím zdar!

Pa, L.

UVAŘÍME SI... KRKOVIČKU NA ČERNÉM PIVU

No je to dobrota obrovská. V různých obměnách jsem tento recept četla všude možně po internetu.

Ale zjistila jsem, že ten základní je nejlepší. Protože k němu stačí jen pět ingrediencí plus pepř a sůl:

• vepřová krkovice bez kosti
• anglická slanina na plátky
• cibule
• česnek
• černé pivo
• pepř, sůl

Poměr surovin doporučuji zvolit podle individuální chuti.

Krkovičku nakrájíme na plátky a jen opravdu velmi lehce naklepeme klouby prstů. Osolíme a opepříme z obou stran.

Cibuli a česnek oloupeme a nakrájíme na tenké plátky.

Pekáček nebo skleněnou mísu z varného skla vymažeme sádlem a skládáme: krkovička, česnek, cibule, slanina. Dvě vrstvy masa s příslušenstvím stačí, víc je moc špatně se to pak propéká. Pokud by to vypadalo, že vám vyjde víc vrstev, raději volte polopekáč nebo něco podobného.

Končíme anglickou slaninou, pěkně se opeče a bude křupavoučká!

A navrch poctivý půllitr dobrého černého piva. Jeho hladina by měla končit zároveň s poslední vrstvou masa, slanina být potopená nemusí. Měla jsem devět plátků masa a vyšlo to přesně akorát.

Přikrýt alobalem nebo pokličkou, hup s tím do trouby na 220 °C a poctivou hodinku nechat svému osudu. Nešmírovat, neodklápět, jen nasávat tu božskou vůni pečeného masa!

Po hoďce pivo zredukuje svůj objem o cca třetinu až polovinu a společně s výpekem z masa, cibule a česneku vyrobí naprosto dokonalý sůsek! Podávali jsme s bramborami a řeknu vám, brambory rozmačkané s tímto sosíkem byly naprosto božské! Kdyby to šlo vyrobit bez masa, bylo by to geniální.

Můžete zkusit i rýži, ale osobně si myslím, že prosté, s kmínem a solí vařené brambory jsou postačující, bo tak vynikne ta úžasná kombinace masa pečeného v pivu.

A jeden tip na závěr: maso nepřesolujte, solte tak, jako kdybyste chtěli jen obalovat a smažit jako řízek! Slanina dodá masu soli dost.

Tak co, nepovaluje se vám v lednici kousek masa na neděli, který už nevíte, jak připravit ;o) ?

Dobrou chuť!

Pa, L.

IKDYŽ NEVONÍ...

... jsou prostě nádherné.

Orchideje. Mám už čtyři a postupně se mi podařilo "přimět" k opakovanému květu tři. Na tu čtvrtou ještě čekám, je to miniaturní hybrid, takže má nárok. Ale asi se jí u nás líbí, protože listy a vzdušné kořeny vyráží ostošest.

Nedávno mi vykvetly naráz dvě. Pojďte se pokochat se mnou. Víc slov netřeba.

Posílám vám jejich dokonalou krásu jako poděkování za tu spoustu povzbudivých a milých komentářů pod mým minulým, lehce katastrofickým příspěvkem.

Krásný rozkvetlý den!

Pa, L.

ZASLOUŽÍM SI TO (?)

Tak vás všechny vás po dvou týdnech zas zdravím

No, byly to tedy perné dva týdny.

Začala to naše maličká, se svým obvyklým příšerným kašlem, ke kterému se přidaly horečky v rozmezí 38-39°C. Z krevních testů nic moc nevylezlo, ale protože horečka trvala už šest dní, rozhodla se pí doktorka nasadit antibiotika.

Týden utekl a zlepšení minimální. Na kontrole se zjistilo, že na poslech je to o dost horší a že tam stopro něco je. Takže hurá na RTG a zpět a co myslíte? Byl tam. Oboustranný zápal plic. Ale ne jen tak ledajaký. To by ta první antibiotika zabrala. Někdo nám na to naše mrně frknul nějaká mykoplazmata, nebo nedej bůh chlamydie. Takže změna a dostala jiná, makrolidová antibiotika, prý stopro zaberou (zabrala).

No jo, řeknete si, ta nadělám s jedním zápalem plic. On by byl docela fajn, kdyby byl sám a nepřibral si kámoše.

Druhý den po tom, co jsme absolvovali martýrium s tou mladší, telefonát ze školy. Sám pan řídící osobně. Prý "mám tu Vašeho syna, rozsekl si hlavu o futro dveří, vidím to na šití". Začaly se o mě pokoušet mrákoty. Mám přijít? Asi ne, volám rychlou, odvezou ho nemocnice. Šmande, co mám dělat já, mám doma pětileté dítě se zápalem plic na antibiotikách! Nedělejte nic, dám jim na vás kontakt a oni se Vám ozvou. Podlomily se mi kolena. Zasáhla babička, která na mě musela zvýšit hlas, abych naskočila do normálního módu: nech mi tady dítě, já ho pohlídám, a utíkej do školy.

Dopádila jsem do školy, u hospodářky sedělo jak rozbité leporelo poskládané metr osmdesát vysoké druhé dítě a na krvácející hlavě si drželo gázu. Vypadal jak když si něco šlehnul. Jak se ti to stalo? Já nevim. Jak nevíš? No, nevim. Cos dělal? Nevim! Naštěstí spolužáci věděli, prý vycházel se třídy, chtěl přeskočit židli, ale jaksi neodhadl poměr mezi svou tělesnou výškou, výškou výskoku a výší horní zárubně dveří (i pan řídící, který má ke dvěma metrům, se musí lehce shýbnout, aby prošel). A malér byl na světě.

Záchranáři přijeli, vyslechli, ošetřili, oba nás naložili a šupem do špitálu. Tam chlapečka zašili (šest kousků celkem) a šup s ním na lůžkové oddělení. Lehký otřes mozku a retrográdní amnézie.

Udělali mu RTG a hlavu má tvrdou, prý se ani nehnula. Jednou hurá. Přišla neuroložka, proklepla, vyzpovídala, hm hm hm, raději si ho tu necháme na pozorování a zítra uděláme EEG. Vyšlo v pořádku, dvakrát hurá. Takže se tam ještě jednou vyspinká a za dva dny ho máte doma. A byl. Třikrát hurá. Bez nálezu, sice rozbitej, ale OK. V pátek mu vytáhli stehy a zítra už zas mastí na rachotu (tedy do školy).

A teď mi řekněte: co jsem kde udělala špatně? Pořád mám pocit, že jsem si nepřečetla návod, jak ta křehká stvoření jménem děti používat. Anebo jsem si ho přečetla minimálně hodně špatně.

Nemáte taky někdy ten pocit?

Jdu si udělat kafe a dát si něco sladkýho. To si snad opravdu zaslouženě zasloužím. Co?

Tak se zatím mějte parádní a ať se vám vyhýbají podobné katastrofy.

Pa, L.

ROZKVETLÁ

Díky moc všem za milé ohlasy na naší prázdninovou reportáž.

Řeknu vám, hnedle bych se tam vrátila.

Ve středu přišla Meluzínka ze školy se skelným pohledem a jak zmlácená. Teplota 37.1°C. Noc OK, ale ráno už 38°C. A tak to šlo další dva dny. U MUDr. bez zjevného nálezu, prý cosi začíná, výrazně zvětšená krční mandle vlevo, ale bez bolestí krku i pohmatem. Kašel k tomu, ale to už je jakás takás samozřejmost u nás, nepřekvapí. Spíš by překvapilo, kdyby nebyl.

Dneska už jen lehce nad 37°C a o náklaďák lepší nálada. Kašel přetrvává, ale mírně na ústupu.

Takže opět dva dny doma na ošetřovačce, další se zřejmě ještě přidají. Aspoň čas dokončit malý restík - viz předešlý příspěvek.

Jedna rozkvetlá růžovka pro jednu malou princeznu.

Základ obyč, klasika dlouhý sloup, nad obloučkovým lemem dvě řádky krátkých, aby byl okraj pevnější a pěkně držel přes ušiska.

O to splašenější kytka. Lehce šílené barvy, korálky z bohatých zásob a aspoň jeden výrazný knoflík. Aby to bylo veselejší.

Návod na čepku u mě tuna, návod na kytku v engliš u Vendulky Maderské zděs. Letím KONEČNĚ doplést tu druhou tuniku.

Pac, pusu a krásný slunečný víkend!!!

Pa, L.