Tak vás všechny vás po dvou týdnech zas zdravím
No, byly to tedy perné dva týdny.
Začala to naše maličká, se svým obvyklým příšerným kašlem, ke kterému se přidaly horečky v rozmezí 38-39°C. Z krevních testů nic moc nevylezlo, ale protože horečka trvala už šest dní, rozhodla se pí doktorka nasadit antibiotika.
Týden utekl a zlepšení minimální. Na kontrole se zjistilo, že na poslech je to o dost horší a že tam stopro něco je. Takže hurá na RTG a zpět a co myslíte? Byl tam. Oboustranný zápal plic. Ale ne jen tak ledajaký. To by ta první antibiotika zabrala. Někdo nám na to naše mrně frknul nějaká mykoplazmata, nebo nedej bůh chlamydie. Takže změna a dostala jiná, makrolidová antibiotika, prý stopro zaberou (zabrala).
No, byly to tedy perné dva týdny.
Začala to naše maličká, se svým obvyklým příšerným kašlem, ke kterému se přidaly horečky v rozmezí 38-39°C. Z krevních testů nic moc nevylezlo, ale protože horečka trvala už šest dní, rozhodla se pí doktorka nasadit antibiotika.
Týden utekl a zlepšení minimální. Na kontrole se zjistilo, že na poslech je to o dost horší a že tam stopro něco je. Takže hurá na RTG a zpět a co myslíte? Byl tam. Oboustranný zápal plic. Ale ne jen tak ledajaký. To by ta první antibiotika zabrala. Někdo nám na to naše mrně frknul nějaká mykoplazmata, nebo nedej bůh chlamydie. Takže změna a dostala jiná, makrolidová antibiotika, prý stopro zaberou (zabrala).
No jo, řeknete si, ta nadělám s jedním zápalem plic. On by byl docela fajn, kdyby byl sám a nepřibral si kámoše.
Druhý den po tom, co jsme absolvovali martýrium s tou mladší, telefonát ze školy. Sám pan řídící osobně. Prý "mám tu Vašeho syna, rozsekl si hlavu o futro dveří, vidím to na šití". Začaly se o mě pokoušet mrákoty. Mám přijít? Asi ne, volám rychlou, odvezou ho nemocnice. Šmande, co mám dělat já, mám doma pětileté dítě se zápalem plic na antibiotikách! Nedělejte nic, dám jim na vás kontakt a oni se Vám ozvou. Podlomily se mi kolena. Zasáhla babička, která na mě musela zvýšit hlas, abych naskočila do normálního módu: nech mi tady dítě, já ho pohlídám, a utíkej do školy.
Dopádila jsem do školy, u hospodářky sedělo jak rozbité leporelo poskládané metr osmdesát vysoké druhé dítě a na krvácející hlavě si drželo gázu. Vypadal jak když si něco šlehnul. Jak se ti to stalo? Já nevim. Jak nevíš? No, nevim. Cos dělal? Nevim! Naštěstí spolužáci věděli, prý vycházel se třídy, chtěl přeskočit židli, ale jaksi neodhadl poměr mezi svou tělesnou výškou, výškou výskoku a výší horní zárubně dveří (i pan řídící, který má ke dvěma metrům, se musí lehce shýbnout, aby prošel). A malér byl na světě.
Záchranáři přijeli, vyslechli, ošetřili, oba nás naložili a šupem do špitálu. Tam chlapečka zašili (šest kousků celkem) a šup s ním na lůžkové oddělení. Lehký otřes mozku a retrográdní amnézie.
Udělali mu RTG a hlavu má tvrdou, prý se ani nehnula. Jednou hurá. Přišla neuroložka, proklepla, vyzpovídala, hm hm hm, raději si ho tu necháme na pozorování a zítra uděláme EEG. Vyšlo v pořádku, dvakrát hurá. Takže se tam ještě jednou vyspinká a za dva dny ho máte doma. A byl. Třikrát hurá. Bez nálezu, sice rozbitej, ale OK. V pátek mu vytáhli stehy a zítra už zas mastí na rachotu (tedy do školy).
A teď mi řekněte: co jsem kde udělala špatně? Pořád mám pocit, že jsem si nepřečetla návod, jak ta křehká stvoření jménem děti používat. Anebo jsem si ho přečetla minimálně hodně špatně.
Nemáte taky někdy ten pocit?
Jdu si udělat kafe a dát si něco sladkýho. To si snad opravdu zaslouženě zasloužím. Co?
Tak se zatím mějte parádní a ať se vám vyhýbají podobné katastrofy.
Pa, L.
Druhý den po tom, co jsme absolvovali martýrium s tou mladší, telefonát ze školy. Sám pan řídící osobně. Prý "mám tu Vašeho syna, rozsekl si hlavu o futro dveří, vidím to na šití". Začaly se o mě pokoušet mrákoty. Mám přijít? Asi ne, volám rychlou, odvezou ho nemocnice. Šmande, co mám dělat já, mám doma pětileté dítě se zápalem plic na antibiotikách! Nedělejte nic, dám jim na vás kontakt a oni se Vám ozvou. Podlomily se mi kolena. Zasáhla babička, která na mě musela zvýšit hlas, abych naskočila do normálního módu: nech mi tady dítě, já ho pohlídám, a utíkej do školy.
Dopádila jsem do školy, u hospodářky sedělo jak rozbité leporelo poskládané metr osmdesát vysoké druhé dítě a na krvácející hlavě si drželo gázu. Vypadal jak když si něco šlehnul. Jak se ti to stalo? Já nevim. Jak nevíš? No, nevim. Cos dělal? Nevim! Naštěstí spolužáci věděli, prý vycházel se třídy, chtěl přeskočit židli, ale jaksi neodhadl poměr mezi svou tělesnou výškou, výškou výskoku a výší horní zárubně dveří (i pan řídící, který má ke dvěma metrům, se musí lehce shýbnout, aby prošel). A malér byl na světě.
Záchranáři přijeli, vyslechli, ošetřili, oba nás naložili a šupem do špitálu. Tam chlapečka zašili (šest kousků celkem) a šup s ním na lůžkové oddělení. Lehký otřes mozku a retrográdní amnézie.
Udělali mu RTG a hlavu má tvrdou, prý se ani nehnula. Jednou hurá. Přišla neuroložka, proklepla, vyzpovídala, hm hm hm, raději si ho tu necháme na pozorování a zítra uděláme EEG. Vyšlo v pořádku, dvakrát hurá. Takže se tam ještě jednou vyspinká a za dva dny ho máte doma. A byl. Třikrát hurá. Bez nálezu, sice rozbitej, ale OK. V pátek mu vytáhli stehy a zítra už zas mastí na rachotu (tedy do školy).
A teď mi řekněte: co jsem kde udělala špatně? Pořád mám pocit, že jsem si nepřečetla návod, jak ta křehká stvoření jménem děti používat. Anebo jsem si ho přečetla minimálně hodně špatně.
Nemáte taky někdy ten pocit?
Jdu si udělat kafe a dát si něco sladkýho. To si snad opravdu zaslouženě zasloužím. Co?
Tak se zatím mějte parádní a ať se vám vyhýbají podobné katastrofy.
Pa, L.
No Leničko...nazdar hodiny ☺
OdpovědětVymazatale jak vidím, už je lépe.
S dětičkami jsou prostě starosti a počkej...velké děti = velké starosti, takže se obrň!
Pa pa a opatrujte se, Martina
Jééj Leni dúfam, že tú smolu ste si vybrali na dlhý čas dopredu! A čo sa toho návodu týka..... môžeš si ho naštudovať tisíc krát a život ti aj tak ukáže že návod ešte neznamená, že pôjde všetko tak ako má :-)
OdpovědětVymazatHlavne že to všetko dobre dopadlo. A to kafe s kokinom si daj pre istotu dvojmo, po tých stresoch si to zaslúžiš. Pa Hela
Leničko zlatá, bude zase dobře! Všechno se to potkalo nějak hned k sobě ....neboj se, vše dopadne dobře a za chvilku to bude v klídku. Nemyslím, že jsi to špatně četla nebo nečetla, protě on k té drobotě nikdy pořádný jednotný návod neexistuje. Já neustále hlásám že " mateřství je ten největší amatérismus na světě a nikdy, nikdy se člověk nezlepší, protože každý den je tu jen nově dneska a už se nikdy nezopakuje, tudíž se moc není z čeho poučit :-) A to platí ať je dětem, 5, 18, 45 nebo 50 " :D:D to jsem tuhle zahlásila, když mi moje maminka vytkla něco, co prostě ona dělala dle svého dobrého mínění a já to tak dělat nehodlala... Je to zkrátka život a kdyby k nim byl návod, nevím zda by to byla taková zábava :-) Přeji ať jsou oba co nejdříve fit a ty si nervíky posilni něčím dobrým - dobře jsi udělala :-) papa ♥ Eva
OdpovědětVymazatLeni, vidíš, a já si myslela, že děti jsou v podstatě nerozbitné :o):o):o) ..... držím palečky, ať už to máš vybrané na dlouhý čas dopředu .... a to kafíčko a mlsku si klidně dej, určitě si to zasloužíš !!! ...pa, pa Marki
OdpovědětVymazatLeničko,tak si při čtení připadám skoro jako u nás...jedno dítko pořád nahromadě a druhé zašité...naštěstí je teď vše OK...taky bych potřebovala nějaký dobrý návod na děti,jak na ně :) ...a kafíčko s fidorkou si zasloužíš na milion % možná by jsi si zasloužila i něco víc...
OdpovědětVymazatOpatrujte se a ať jste už všichni jen a jen zdraví a všechny úrazy se vám obloukem vyhýbají ...
Papa K.♥
Milá Lenko,
OdpovědětVymazattak ať se oba brzy uzdraví a zahojí. A ten návod k použití - člověk ho dostane ke kdejaké blbině, ale k tomu nejdůležitějšímu ne... Ale výčitky si zakažte (ony stejně nepomáhají, mám to vyzkoušené, padali mi dál).
Opatrujte se a vzhůru ke šťastnějším zítřkům!
Katka
Leni, přeju pevné nervy.
OdpovědětVymazatHlavně, že je to na dobré cestě.
S těma futrama se mě to stalo v mládí taky, naštěstí bez krve, ale rána to byla děsná. Seskočila jsem ze židle a plnou silou hlavou do futer. Od té doby jsem asi praštěná :o)
Leni, ta fidorka ti stačila? Na tohle bys měla spořádat aspoň pořádnou čokoládu! No, holka, držte se. Kluka má teda tvrdou hlavu, ale malá bambulka... naložit do vaty, vatou přikrýt a nesahat :) Moc se opatrujte!!!
OdpovědětVymazatPapa, Jola
Mimochodem: Rozárka kašle už šestý týden, na poslech čistá, odběry krve v pořádku, výtěry v pořádku... máme doma alergika? Jen tak z ničeho nic? :( Nevím, ale něco s tím budeme muset podniknout.
Holka, na tohle bych si dala asi něco ostřejšího, než jen kafe a sladký... Kdysi jsem zraněné studenty do špitálu doprovázela, fungovala jsem, a až když jsem je dala do kompetentních rukou...co ti budu povídat, párkrát maličko ošetřovali i mě...Jenže vlastní děti, to je zase něco jiného... Drž se, nakup fidorky, ale určitě už máte vybráno! Na dlouho!
OdpovědětVymazatPa, Helena
Leničko, tedy tolik pohrom najednou. :-( Přesně zafungovalo pravidlo, že " na posr....ého ještě hov..o spadne.
OdpovědětVymazatA manuál na děti asi neexistuje. Naše paní psycholožka tvrdí, ať se tolik nestrachuji, že děti jsou pružný materiál. A já jí vždycky povídám, že děti možná, ale já už tolik ne. Děti se skutečně oklepou a my maminky se tím trápíme daleko déle. Ale to asi k údělu mateřství prostě patří. Posílám Ti co nejvíc pozitivní energie. A všem vám přeji ať jste co nejdříve v pořádku. Lenka
Leni, jako Helenka nade mnou .. taky bych si po tomhle dala něco ostřejšího.......:)) takhle všechno najednou, to musely být stresy. Doufám, že už se vše obrací k lepšímu. Jana
OdpovědětVymazatNedá mi. On to asi bude ten život. Mám to tak už skoro 60let. Co jsem začla rozum trochu brát,tak se ptám pořád. Kde jsem udělala chybu,co jsem udělala komu,že ...Někdy líp,někdy hůř,musíme to zvládnout. Přeju brzké uzdravení a pevné nervy.Já si vždycky říkám,může být i hůř ( a někdy skutečně je).Alča
OdpovědětVymazatUff, hlavne že sú obaja v poriadku a nič horšie sa nestalo. Ale určite si mala stres riadny, ako mama :) Neskutočnú nespravodlivosť pociťujem, že rodičom pri narodení nedávajú manuál k použitiu a na všetko si musíme prísť sami, občas sa to podarí a občas je to s chybami, ktoré nás mrzia. S tým návodom by to bolo oveľa jednoduchšie, ale zase neboli by také zážitky a spomienky :))
OdpovědětVymazatLeni, NEZASLOUŽÍŠ! Ale snad už bude brzo zase (aspoň na nějakou dobu) klid.
OdpovědětVymazat... A o tom "špatně přečteném návodu na děti" mi povídej. Někdy mě napadá úplně to samé.
Tak se doma držte!
Anička
Ahoj Leni, děti opravdu vydrží hodně, jen my jsme z toho víc nebo míň otřesené... Vy máte na dlouho vybráno.. Ale poradila sis dobře, ještě bych také přidala něco malinko ostřejšího. ;-) Ať jste všichni fit! :-)
OdpovědětVymazatNo poviem Ti Leni, toto sa nestane tak často a tak naraz. Určite si si užila strachu o detičky dosť, tak už hlavne odpočívaj. Sú to vážne veci čo sa udiali, ale hlavne, že to dobre dopadlo. Zaslúžiš si oveľa viac ako len kávičku a niečo sladkého. Andrea
OdpovědětVymazatLeni, když už se to sype, tak pořádně. Teď jste si to vybrali a už bude líp! Držte se! Adriana
OdpovědětVymazatMilá Lenko, při čtení Vašeho článku jsem si vzpomněla na svoje a bratrovo dětství a "radosti", které jsme připravovali naší mamce!! Např.když mě odvážela z dětského karnevalu na šití, po té co jsem při honění s dětmi prolétla prosklenými dveřmi-osm stehů na pravém předoktí! Nebo když bratr přišel, že spadl na schodech-vyražené přední horní zuby. Nebo když přelítnul přes řidítka na kole-zlomená sanice. A završil to, když se z letního tábora vrátil s čtyřmi stehy na horní rtu po té, co zápasil jako "Vinetou" s kamarádem s nožem!! Prohrál! :-)
OdpovědětVymazatVěřte, že naše maminka ja ta nejlepší na světě a myslím, že nikde chybu neudělala a pokud je nějaký návod, tak ho četla velmi pozorně (ostatně určitě jako Vy) ;-)
To jen abyste neměla pocit, že se to stává jen Vám.
Sama mám dvouletou holčičku a druhé na cestě a zatím žádné drsné příhody za sebou... A doufám, že to tak i zůstaně i když tomu popravdě moc nevěřím!!
Přeji pohodu a už žádné starosti!! Aspoň na chvíli ;-) Ivana
Leni, tak hlavně že je líp. Držím palce ...
OdpovědětVymazatměj se Věrka
Leni, držím palce ať už se u vás nic nesemele. Bude líp, věř tomu.
OdpovědětVymazatMilá Lenko, čtu Váš článek a usmívám se (ne neštěstí, to nikdy!). Objevila jsem Váš blog před pár týdny, zrovna když jsem byla s dcerou v nemocnici a zaobírala se tím, že jsem nejhorší máma na světě. A ač určitě nejsem, letošní nehody a náhody mi dávají víc než zabrat. Bolí mě to i za mé děti. Držím pěsti, ať je u vás už vše jen dobré a díky za blog, který mé myšlenky odvedl stranou a naučil mě základům háčkování!
OdpovědětVymazatAle však ty to zvládáš i bez návodu:-)
OdpovědětVymazatLeni je nesmysl říkat si co jsem kde udělala špatně, nemocem a úrazům nezabráníš, i kdybys jim desetkrát denně opakovala že přes židli se neskáče. Ale buďme rádi že si sebou z porodnice nevezeme i tisícistránkový manuál .... to by si zas všichni stěžovali, že jejich dítě se podle manuálu nechová:-)
Leni, teď už to bude jenom dobré. Věř! Když mi potkala mizerná nemoc jménem rakovina, řekla mi moje sestřenice (je lékařka a ještě k tomu řádová sestra v klášteře), že každé neštěstí člověka posílí a někam posune. Měla obrovskou pravdu! A tohle mám pořád v hlavě a řídím se tím.
OdpovědětVymazatStejné pocity jako ty mívá velmi často. Přiznám se, že mi pomáhájí takovéhle články jako ten tvůj, utěší mě, že se v tom neplácám sama. Jsme na tom všechny stejně. A nakonec to všechno zvládneme a můžeme se odměnit nějakou dobrůtkou. Jsme totiž dobrý, ne!
OdpovědětVymazatJuj, to sú jóbovky.
OdpovědětVymazatMyslím, že rodič nemá nadpozemskú schopnosť udržať deti bez zranení a chorôb - manuál nemanuál. To by ich musel zavrieť do klietky. :) A to by nešlo.
Lenko, klíííd! ;) Vždyť jsi všechno zvládla na jedničku. Věci se zkrátka dějí ... jen , co jsem ve čt dovedla jedno dítě do školy po plánovaném chirurgickém (drobném) zákroku (dva týdny doma + nemocnice), druhé si v pá zlomilo ruku při pádu z kola (tři týdny sádra na pravé ruce)
OdpovědětVymazatzvládneme všechno! ;)
Leni, kávičku si jistě zasloužíš. Jo ač se snažíme sebevíc, stejně nemůžeme být s dětmi 24hodin denně. A děti se oklepou a je zas dobře. Ale to se hezky říká, poslouchá, ale realita je pak trochu jiná, viď.
OdpovědětVymazatMějte se hezky a už bez nemocí a úrazů ... Věra
Leni, tak na tohle by mi jedna malá fidorka nestačila, to by bylo na pořádný kus dortu. Tak hlavně aby se dětičky uzdravili a bylo všechno v pořádku.
OdpovědětVymazatKoukám, nejste žádní troškaři:-) Opravdu by jsi si zasloužila celou cukrárnu i s kávovarem!!! Přeji, aby se dítkám vedlo, už jen báječně!!!
OdpovědětVymazatDrahá moje, jak se říká na posr... i hajzl spadne tak jsi si to "vyžrala" se vším všudy. Opravdu ti to nezávidím a návod na děti bych brala taky i, když Anička je zlatíčko, ale velmi a velmi citlivé. Pá a kousek sladkého si dej i za mě. Pá Lea
OdpovědětVymazatLeni, to si nezasloužíš. Držím pěsti, ať je brzy všechno zase jak má být :-)
OdpovědětVymazatLeni, buďme rádi, že žádný návod neexistuje, vždyť po přečtení co by nás všechno mohlo potkat, bychom si snad ani žádné děti nepořídily :-). Mám tři kluky, naštěstí dnes již dospělí (vidíš, přežily vše) a tak jsem si také dost užila. Ale jak říkala moje mamka když jsem se hroutila nad tím co se opět stalo - jo holka, malý děti malý starosti, velký děti velké starosti - a měla pravdu. Pak už člověk ovlivnit nemůže vůbec nic a někdy by zasloužili i nějaký pohlavek když troupí v životě hlouposti. I přesto všechno svoje děti budeme milovat do konce života, radovat se z jejich úspěchů, strachovat se z jejich neúspěchů, přát jim samé štěstí. Takže hlavu vzhůru, máš na delší dobu vybráno a zase bude dobře... Jo a měj v tajné skrýši zásoby čokolády (na ty nejhorší chvíle), malá Fidorka je malá porce :o)))))
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
Vymazatoprava - mám tři kluky,naštěstí dnes již dospělé
Vymazatúplně přesně vím, jak Vám je. Mám doma dvě malé děti a manžela. Jestli máte chvilku, tak si přečtěte, co nás potkalo loni o adventu: První neděle adventní - 19,00 - volá manžel z práce, že si asi něco udělal s rukou, a ať přijedu a hodím ho na pohotovost. Obvolala jsem babičky, zajistila hlídání a jela jsem. Byla to přetnutá šlacha na palci - šití, měsíc sádra, rehabilitace a příští týden jede na reoperaci, neb se tam prý něco nepovedlo - zkrátka s tím nehýbe... Druhá neděle adventní - jela jsem prodávat na vánoční jarmark a do půl hodiny telefon, mladší syn se prý naboural o postel a hodně krvácí - zpět domů a znavu na pohotovost - prý jen přetržené uzdičky v pusině, ale pro jistotu to řekněte zubařce. Řekla jsem jí to - rentgen - přeražená dáseň i s kořenama zubů (naštěstí prvních). Třetí neděle adventní - starší syn se vzbudil s akutními bolestmi zad a zablokovanou krční páteří. Leží a každý pohyb ho hrozně bolí. Do auta ho sama nedostanu, manžel má ruku v sádře - tak volám rychlou. A hurá do nemocnice... Na příjmu se na mě už dívali všelijak... Snad na mě nepošlou sociálku... Byl týden v nemocnici kde ho rozcvičili a napíchali něco na povolení... Mezitím mladší dostal zápal plic... Antibiotika.... Na štědrý den jsme byly všichni doma a vyjímečně se nikomu nic nestalo.... Veselé Vánoce Vám všem
OdpovědětVymazatSimona
Dobrý večer, známé se pouze tak, že jsem podle ,,vás,, hackovala čepici pro dceru - povedla se skvěle ! jsem sestřička v dětské ordinací a těch zápalu plic jsme měli za posledních 14 dnů 11 fuj. asi nepomrzly bacily ale zvládla jste to výborné ! mějte už jen pěkné dny Olga Slavíková
OdpovědětVymazatAch, to tedy byly události. Tak snad už jsou obě děti v pořádku. Také bych potřebovala nějaký návod. Hlavně na to jak zlepšit odolnost mé pětileté dcery proti nemocem. Už má zase rýmu a chraptí. Tak snad to nebude nic horšího. Kdyby mi někdo řekl, že pomůže, když budu stát na hlavě, tak bych se to naučila.
OdpovědětVymazatJéé Leni, já mám dokonce někdy pocit, že jsem v porodnici nedostala příručku " Jak být správnou matkou". Starší syn je jak na houpačce, někdy ráno vstane a vraždí mě už pohledem aniž bych mu stačila říct třeba Dobré ráno a už je lepší se mu klidit z cesty a někdy je to ještě pořád můj miláček, samý úsměv a pozornost. A mladší? je mu deset a pořád brečí. Jako vzdor. A úrazy? O těch ani nemluvím. Hlavně ten malej. Cca dvakrát do roka jsme na chirurgické pohotovosti. Nejhůř jsem se cítila, když jsem ještě v minulé - hnusné nejhnusnější- práci měla zakázáno mít mobil u sebe ( teda všichni, ne jen já) a nemohli se mi ze školy dovolat že má syn otřes mozku...
OdpovědětVymazatTakže za trest to nemáš, prostě se to někdy tak přihodí všechno najednou.
PS: chlamydie u nás na škole řádí taky, tak jsem zvědavá...
Máculka