Uf, to to zas uteklo... naposledy jsem tu byla 11. dubna... no, je to ostuda, nedá se svítit... nějak moc rychle mi ten čas utíká doslova mezi prsty... velikonoce utekly jako voda, ani narozeninovou giveaway k dalšímu výročí svého blogu jsem nestihla uspořádat... budu se muset polepšit a udělat aspoň malou "opožděnou", protože si moc vážím vaší přízně a chci vás aspoň trošičku za ní odměnit.
Jak jsem tak koukla na vaše blogy a střípky z posledních dnů (nebo spíš týdnů), jaro je všude v plném proudu. Vaříte první pampeliškový med, sklízíte první jarní výpěstky na svých zahrádkách a připravujete z nich různé zdravé dobroty. A ty velké svátky jara máte také úspěšně za sebou, výzdoba se vám všem povedla krásná a koleda většinou také stála za to. Tedy aspoň my jsme si jí přivezli asi deset kilo. Děti budou mít až do Mikuláše setsakra co dělat, aby to spocívaly. To bude zkažených žaludků a zubů!
A jak je u nás? Střídavě oblačno, občas mírně polojasno, řekla bych. Nechci nic zakřiknout (ťuk ťuk ťuk), ale snad se už konečně suneme vstříc zdravějším zítřkům. Máme za sebou celkem obsáhlou návštěvu imunologicko-alergologické ambulance, kde se nám dostalo kompletního vyšetření a následně i léků na léčbu alergie a silnou podporu imunity. Prý jsme opravu chytli mykoplasmata a léčba takové infekce se počítá na měsíce.
O to víc jsem šťastná za drobné radosti všedního dne, jako je chuťově velmi povedený velikonoční... nevímco, protože jsem původně motala věnec, ale při kynutí a následném pečení jaksi potvora ztratil tvar, takže je z toho cosi s dírou uprostřed...
...nádherně kvetoucí jabloň u babiččiny chalupy...
... čaj z prvních mátových lístků ze zahrádky (takovou nádhernou zlatavo-zelenou barvu jsem ještě neviděla)...
... první jarní kytičky, kterou mi s láskou natrhala a s dětsky dychtivýma a planoucíma očima "conatomamka" mi přinesla moje malá Meluzínka...
... návštěva nedaleké farmy, kde se to jen hemží novými jarními přírůstky (skorem jsme si jeden hned vezli domů).
Venkovní ibišek ještě ani nenarašil, ale vždycky mu to trvá, než se probudí, tak dostal alespoň kabátek z barevných velikonočních vajíček, aby mu nebylo smutno...
Ani háček a jehlice mi nezahálejí, tvořím, ikdyž mi teď všechno trvá nějak déle, než jsem byla zvyklá :o). Tady aspoň jeden malý pionýr, o kterém se rozepíšu více příště. Dočkáte se i návodu na tu malou helikopku, abych i klukům něčím přispěla a nebylo to tu jen samé holčičí.
Pa, L.
