9. července 2014

JSEM TU ZAS!

No nazdáááár!

Japa se máte?

Téda, to už je taková doba, co jsem tu nebyla!

A co se toho u vás událo, ani nestíhám listovat!

No však u nás taky bylo o zábavu postaráno :o)



Meluzínka oslavila šesté narozeniny, byla pasována na školáka a rozloučila se se školkou (bylo to ve znamení obrovské legrace, bo jí zatím nedochází, že se spoustou kamarádů už se po prázdninách neuvídí, nebo jen velmi málo, protože část jich ještě jde ve školce do čtvrté třídy, a zbytek se rozprchne do různých škol po okolí).


Puberťáček se svým týmem vyhrál dvakrát soutěž základních škol v IT dovednostech, v testu Mensy si "vykoledoval" IQ ve výši 132 a byl přijat mezi nej mozky naší republiky. Ty čtyři dvojky na vysvědčení v osmé třídě už jsou jen taková nepatrná třešnička na dortu...


V těch prvních červnových horkých dnech jsme vytáhli konečně bazén a napustili ho, vodou z vlastní studny, takže ledovou až hrůza. No mě tam nikdo nedostal, bo to byly takový žiletky, že bych tam nohy asi nechala :o) dětičkám to ovšem bylo pumpička a řádily, až byly celé modré, doslova...


Háček a jehlice mi za ty poslední dva měsíce trochu pochrupovaly v koutě. Ale už jsem z nich vyhnala myši a vymetla pavučiny, z chalupy dotáhla starý pletený svetr z krásné vlny, který se vytáhl trochu víc nad moje rozměry (které sice nejsou nikterak malé, ale i tak už to bylo moc), řádně ho vyprala a rozpárala. A už se mi z něj rýsuje celkem parádní háčkovaný kousek na podzim. No, je to asi brzo, ale jak se znám, pro mě je to akurát, zvlášť v poslední době, kdy jsem se spoustou věcí těžce ve skluzu. 


Tak já už zas letím, vařím véču a z trouby to začíná podezřele moc vonět, tak aby si manža nevyškraboval k večeři briketky.

Mějte se líbezně, děkuju moc za tu spoustu krásných a starostlivých mailů, které jste mi v posledních týdnech posílali. Jsem moc ráda, že jste na mně nezapomněli, protože já na vás taky ne. Každou volnou chviličku jsem si říkala, že teď už sem vážně musím něco bodnout, ale ňák prostě nebyla chuť a když byla, tak zas ten čas mi nějak utekl mezi prsty.

Loučím se pohledem na dozrávající rybíz, okolo kterého už kroužím jak hladový sup :o)


Posílám pac a pusu a slibuju, že se propříště polepším a nenechám vás tak dlouho čekat!

Pa, L.

P.S.: A víte, kolik mi za ty dva měsíce přistálo v komentářích spamů? To byste neuhádli... rovných 7.872!!!