PODKO...PODKO...PODKOLUŠKY!!!

Už jsou konečně na světě. 

Daly mi pořádně zabrat, bo jsem vzory vymýšlela za pochodu. Takže systém dvě řady uháčkuju, tři vypářu :-) znáte to.

První mě tak vyšťavila, že ne a ne se vrhnout na druhou. Musela jsem si dát aspoň týden voraz, abych to vydýchala. Ale jak jsem se přemluvila a vlítla na to, byla ta druhá hotová za necelý víkend.

Nakonec na ně padlo přes dvě a půl klubka Elian Klasik Tapestry, háčkem č. 3. Vlna by asi snesla háček silnejší, ale já se bála, že budou sloupky moc daleko od sebe a páč podkolušky hodlám nosit v zimě do kozaček k leginám nebo punčocháčům, tak aby se mi hned tak neprodřely paty.

To je hned, když se vezme nevhodná příze nebo se háčkuje či plete moc volně. To by se pak jeden vztekl.

Jsou fakt jakože dlouhý až ke kolenům, žádný drobci, budou hřát jak zběsilý.

Vzory jsem používala, jak mě napadlo, šířku jsem si průběžně přizpůsobovala. Mám totiž poctivá selská lýtka, která se hned tak někam nevlezou.

Podkolušky jsem háčkovala od špičky, přidávám vždycky po stranách, ne po celém obvodu, jako např. u čepičky. Základní návod mám z jedné starší Praktické ženy a ten zatím nic nepředčilo. Zjistila jsem, že takto tvarované sedí nejlíp.

Do vzorů jsem musela zamontovat i momentálně svůj nejoblíbenější tzv. krokodýlí vzor. Kdo nezná, jsou to ty obloučky pod horním lemem. Když se háčkují v řadách na sebou, tvoří vzhled krokodýlí kůže, nebo spíš rybích šupin. Ale komu by se líbil název "rybí vzor". No mě teda moc ne. Krokouš je prostě lepší.

No, jak vidíte, seděj jak... pozadí na kbelíček, jak by řekla moje bábuška. Upřímně, ona to říkala kapáček jinak, jadrněji, skorem se to nedá prezentovat :-).

Meluzínka už si objednala taky jeden pár, pochopitelně v mnohem zářivějších barvách. Už se na tu práci docela těším.

Tak co myslíte, povedly se mi?

Mějte se překrásně a užívejte dne!

Pá, L.